Muzikál Srdeční záležitost: Bezelstný příběh ve flanelové košili

Bez nadsázky mohu říct, že Divadlo Lucie Bílé již od svého vzniku válí jednu pecku za druhou. Od doby, co zanikla Ta Fantastika, tento malý magický divadelní prostor ve frekventované pražské Karlově ulici dlouho zel prázdnotou. Současná patronka Lucie Bílá mu však během několika let vrátila dávný lesk. Nedávná premiéra muzikálu Srdeční záležitost je další perlou této novodobé produkce, která se snaží o sic nenáročný, avšak plnohodnotný divadelně hudební žánr. A daří se jí to zatím znamenitě.

Divadlo Lucie Bílé pro mě představuje svěží vítr v podobě původních i převzatých titulů, kde kraluje především minimalismus po vizuální stránce a představení stojí na příběhu, hudební složce a výkonech. V tomto možná trochu konkuruje pražskému Kalichu, nebo lépe řečeno vhodně se s ním doplňuje. Přináší jiný, neotřelý, v českých vodách méně známý a nevšední žánr, který ale nakonec nevyznívá jako cizí a pro českého diváka neuchopitelný. Právě naopak – jsou to příběhy ze života, podané s velkou nadsázkou a humorem, který je vesměs laskavý, hřejivý, umí nastavit zrcadlo nebo také přikovat k sedačce a na vteřinu donutit diváka se zamyslet: kde jsem už tohle sakra slyšel?

Srdeční záležitost je původní americký muzikál skladatelky a textařky Amandy McBroom, na autorské stránce se dále podíleli další skladatelé Bill Castellino, Gerald Sternbach, Michele Brourman, Tom Snow a Craig Safan. O český překlad se postaral Adam Novák, hudební nastudování Petr Ožana a hudební aranžmá Petr Malásek. Režie se ujal Antonín Procházka.

Podobně jako Maminy, i Srdeční záležitost využívá jen minimum dekorací, spíš sází na hru světel a stínů a vtipnost rychle měnících se kostýmů, jelikož někteří herci hrají několik různých postav. Tím dostává představení slušné grády. Postavy se mění, cestují v čase, představují různé charaktery a vytvářejí živnou půdu pro vtipné situace. Hlavní hrdinkou je Annie, která vzpomíná na začátky svého vztahu a manželství se Stevem: co bylo a už není, co se změnilo, proč se to všechno stalo… Jednoduchá a předvídatelná zápletka, a přece se ani chvilku nenudíte. Možná to bude tím, že i váš život jede na stejné vlně a mnohé situace z jeviště se odehrály i ve vaší kuchyni.

Právě tento styl muzikálu je to, co v malém českém rybníčku dlouho chybělo. Žádný mainstream, spíš alterna, a přece vhodná pro všechny generace. Hudebně je Srdeční záležitost čistě nekomerční, troufám si říct, že žádnou písničku si nezapamatujete, ale stejně vám hudba nepřijde jako neuchopitelná či nezajímavá. Naopak – vhodně doplňuje děj a prostředí, kopíruje pocity postav a v dané chvíli dokonce umí chytit za srdce. Texty Adama Nováka jsou povedené, vtipné, dialogy nenásilné, ale někdy doslova k popukání (samozřejmě přizpůsobené českému publiku). Vtipy střídají melancholii, vzpomínky se prolínají se současností a láska jde ruku v ruce s lhostejností, ironií či citovým chladem.

Postavu Annie hraje Lucie Bílá bez alternace a myslím, že mnoho žen v publiku se v ní vidělo. Luciino herectví bylo tentokrát víc civilní než jindy, jako by nechala Lucii Bílou v šatně a byla pouze tou Annie z příběhu. Jejího manžela Steva si na premiéře zahrál Denny Ratajský, velký herec a šoumen s charismatem, který zastínil i samotnou Lucii Bílou. Mladší vydání Annie a Steva si skvěle užívali Markéta Schimmerová Procházková a Peter Pecha – opět nepřehlédnutelná dvojice, která to pěkně rozjela. Nejlepší kamarádku hrála Kateřina Pechová a Jeffa (spolu s dalšími rolemi) Martin Schreiner. Šestice herců, pár dekorací, dobrý scénář – a víc není třeba. O zábavu je postaráno.

Ačkoli mám ráda mnohé velkovýpravné muzikály s nákladnými scénami, malá divadla sázející na minimalismus jsou mi rovněž sympatická. Hudební hry současných autorů jsou obyčejně prošpikované jak inteligentním humorem, tak hlubokými myšlenkami a poznáním, které přináší sám život. Karlova ulice teď ukrývá ve svých útrobách oázu klidu, pochopení, vřelého přijetí i pobavení, a i bez flanelové košile se budete cítit jako ve vlastním obyváku.