Muzikál První rande: Magicky reálný příběh lásky

Říká se, že láska je mocná čarodějka. Podle mě ale divadlo také, jak si jinak vysvětlit, že bohatě stačí pár kulis a herců, a jeviště záhy zdánlivě obsáhne celý svět? Tentokrát je řeč o jevišti Divadla na Vinohradech, ale o představení Městského divadla v Brně. A o muzikálu se zrádným názvem První rande (radši už jsem ho ani nikde neříkala, abych nemusela znovu vysvětlovat, že nejdu opravdu na rande, ale zase „jenom“ do divadla 😊).  

Dílo mě zaujalo již před nějakou dobou, pak mě samozřejmě nahlodal George a později jsem se čirou náhodou (a díky pozornějším Statečným, než jsem já) dozvěděla i o kratičkém hostování v Praze. Škoda, že nebylo delší, anebo se o něm více nepsalo a nemluvilo, každopádně nakonec jsem se tam přece jen probojovala. I když jsem si kvůli tomu složitě přehazovala směny v práci (aby následující týden zase všechno změnil nanovo 😂,  byť z jiných důvodů). 

Záhy jsem si všimla, že v hledišti zavládla známá ‚rivalita‘ mezi Pražáky a Brňáky, jelikož jsem zaslechla například hlášku, že smát se asi nebudeme, protože je tohle představení prý vtipné jen v Brně. Naštěstí na tom nebylo ani zrnko pravdy. Přece jen – vztahy? To je univerzální téma, kterému rozumí všichni na světě. Nejspíš není divu, že jsme se smáli všichni, dokonce i já, ačkoliv jsem ten večer nakonec nebyla na komedii příliš vnitřně naladěná. Navíc mi trochu zážitek kazila hlava pána, co seděl v divadle před mnou. Zatarasila mi totiž přesně místo, kde se odehrávala většina dění na jevišti. Takže celou dobu jsem se musela různě naklánět a asi to vypadalo, jako že chci ze sálu prchnout – což jsem rozhodně nechtěla 😊. 

Útěk byl zato asi prvním instinktem hlavních hrdinů představení – Aarona a Casey. A není divu, jejich známí jim totiž domluvili rande naslepo, oba dva však na první pohled vidí, že nejsou zrovna hrášky ze stejného lusku…  Ona má účes jako Catherine Zeta-Jones v Chicagu, on má oblek a brýle, jasný slušňák. Jejich první schůzka je o to těžší, že už mají leccos za sebou. On je nervózní a trochu se v tom plácá, ona je zase přehnaně kousavá a sarkastická, aby nemusela odhalit své pravé a zranitelné ‚já‘ se všemi nejistotami. Navíc v baru nejsou tak úplně sami – čímž nemám na mysli ostatní páry z masa kostí, co s nimi sedí v jednom podniku, ale hlavně jejich ‚duchy‘ – oživlé obavy a očekávání.

Trochu ve stylu Dickensovy Vánoční koledy jsme se mohli setkat například s „přízraky minulých vztahů“ v podobě Aaronovy exsnoubenky Jennifer či pochybných známostí Casey. Pobaví i výstup, v němž zazpívá celý zástup příbuzných Aarona. Ostatně ani Caseyina sestra si neodpustí dobře míněné rady. Rovněž Aaron má stále v hlavě slova svého nejlepšího kamaráda. A když už máte pocit, že vás nemůže nic překvapit, zaskočí vás barman svým nečekaným vystoupením 😊.

Stejně tak je pro naši hlavní dvojici překážkou i jejich vlastní minulost, která se nám odhalí díky příspěvkům na internetu – zatímco oni si je prohlíží na mobilech, diváci je mají možnost zhlédnout na dvou obrazovkách, které na jeviště sjíždí ze shora. Jinak si většinu představení vystačíme na scéně (na starosti ji měl Jaroslav Milfajt) jen s jedním prostředím bez větších proměn – obyčejný podnik s několika stolečky pro dva, vlevo pak bar s barevnými světýlky. A iluze je dokonalá.

Kostýmy (Andrea Kučerová) jsou vlastně docela jednoduché, přesto vše skvěle vystihují. Hlavní hrdinka má top, co jí odhaluje bříško, on zase šedý oblek, vše velmi současné. A zajímavé bylo sledovat, jak se proměňovali ostatní herci na jevišti, kteří ztvárňovali vícero malých roliček. Například sexy expřítelkyně Jennifer má na sobě krásné růžové šaty, jakmile si přes ně Andrea Zelová přehodí ještě svetřík, rázem je z ní zase jiná figura. Svetlana Janotová se pak často promění jen pomocí brýlí či změnou účesu, pánové zase leckdy střídají i vrchní část oděvu a převlékají se přímo na jevišti – vždycky rychle, nenápadně, že si toho často vůbec nevšimnete. Zase mě jednou překvapilo, jací jsou herci vlastně chameleoni – tady jich máme pohromadě hned několik, včetně Aleše Slaniny. Kam se poděl ten hladce oholený šlechtic z Grand Hotelu? Najednou tu byl místo něj  ‚hezounek‘ (pozor, tak je skutečně titulovaná jedna z jeho roliček v tomto představení 😁 ) a trochu holkař, navíc zarostlý vousy. Ty mu navíc vyloženě slušely! 😊

Během Prvního rande to každopádně opravdu působí, jako by se vám herci do dalších rolí převtělovali přímo před očima. Celé představení, které je navíc hrané bez přestávky, díky tomu pocitově dobře odsýpá a funguje vlastně jako nějaký „dobře namazaný stroj“. Rozhodně jsem se tedy nenudila, a to i přesto, že hudebně mi nakonec První rande „nesedlo“ natolik, jak bych čekala po prvním poslechu na YouTube.

Hudba Alana Zacharyho a Michaela Weinera byla značně moderní a hravá, a texty (v překladu Zuzany Čtveráčkové) byly originálu věrné a přitom i pro česká ouška zajímavé a vtipně vypointované. Zpětně už si žádnou specifickou melodii či pasáž textu vlastně nevybavím (i když v programu je možné najít kompletní české texty, což je paráda 😊). Tedy snad až na jednu výjimku – a tou je humorná pasáž, kdy Casey několikrát za večer volá její kamarád, ‚malinko‘ stereotypně znázorněný homosexuál. Jeho naléhavé volání: „Zde je tvá spááása…“ se mi zapsalo spolehlivě do paměti. Jelikož kamarádka mu telefon nezvedá, začíná být kamarád následně čím dál víc nervózní. Na závěr se dokonce i on dočká vlastní drobné milostné zápletky, což mě vlastně potěšilo.  A Dušan Vitázek v této roli rozhodně bavil 😊.

Nesmím zapomenout ani na číšníka/barmana/umělce, kterého sice v tomto představení běžně ztvárňuje Kristian Pekar, ale jelikož měl zrovna tou dobou nějaký úraz, měla jsem možnost v této roli vidět Jana Brožka. Ten byl opravdu geniální a stěží si proto dokážu v této úloze představit někoho jiného. Zezačátku byl civilní a ‚nohama na zemi‘ – a o to vtipnější a nečekanější bylo, když ukázal i svou druhou tvář 😂. To jsem snad v divadle i nevěřícně kroutila hlavou.

Hlavní slovo však patří představitelům hlavní dvojice – Aarona si zahrál Daniel Rymeš a Casey zase Eliška Skálová. Ačkoliv jejich postavy mi zpočátku vlastně nijak sympatické nebyly, hercům se podařilo si mou pozornost udržet a situaci obrátit způsobem, že jsem této dvojici fandila. Byli naprosto přesvědčiví.

Jak jejich „první rande“ dopadlo, to už prozrazovat nebudu. Pokud vás téma zaujalo, rozhodně se zajděte na muzikál podívat. Je to taková moderní romantická komedie na divadle, okořeněná magickým realismem. Vše je totiž jako ze života, ovšem máme jedinečnou možnost postavám nahlédnout i do jejich myslí a představ. A navíc – kde jinde se dočkáte originálního hudebního zpracování něčeho tak dobře známého jako je „trapné ticho“? 😊