Zapomeňte na Shakespeara!: Oddechovka, co rozdělila Statečné

Bylo, nebylo jedno divadlo. Jmenuje se Divadlo Svět a jeho soubor je plný zajímavých a velmi talentovaných lidí, kteří drží pohromadě jako jeden tým a prosperita divadla je pro ně vším. Blíží se právě konec sezony a probíhá derniéra dosud uváděného představení Hamlet. V následující sezoně má být uveden muzikálový Othello v režii oceňovaného režiséra Marka Ádlera, mimochodem kamaráda ředitele divadla. To vše má ale jeden háček. Divadlo již delší dobu nevydělává, a navíc má nového majitele, jehož dosud nikdo nezná. Ten je sice ochoten dát divadlu ještě jednu šanci. Jenže musí ihned začít vydělávat, a je proto třeba uvést do tří týdnů novou show, která naláká turisty v letním turistickém období. Režisér Ádler je tedy namísto zkoušení divadelní klasiky postaven před nelehký úkol. Musí „zrecyklovat“ vše, co se v Divadle Svět již dříve hrálo, spojit to v jeden celek a doufat, že se tak divadlo podaří zachránit. A aby toho nebylo málo, musí v nové show obsadit začínající americkou herečku českého původu, Elis Bart, jelikož je to výslovné přání nového majitele divadla. Bláznivá přehlídka bizarních čísel tím pádem může začít.

Tímto způsobem by se dal v kostce shrnout obsah muzikálové komedie Janka Ledeckého Zapomeňte na Shakespeara!, co jsem před časem navštívila v Divadle Hybernia. Upřímně jsem se na toto dílo velmi těšila a vstupenku na jednu z předpremiér jsem měla pořízenou už skutečně dlouho dopředu. Samotná realita mě pak sice trošku zaskočila, ale nenechala jsem se odradit. Jelikož jsem napoprvé neviděla všechny alternace, které mě zajímaly, o několik dní později jsem proto tomuto představení dala šanci ještě jednou a vypravila jsem se na jeho první reprízu. A opravdu to vyšlo a díky této dvojí návštěvě jsem tak získala příležitost vidět téměř kompletní obsazení.

Co můžu říct s naprostou jistotou, je to, že Zapomeňte na Shakespeara! dokázalo vyvolat v naší Statečné partě nejednu diskuzi a téměř nás až rozdělit na dva tábory. Tedy ty, jimž tento titul připadal vysloveně špatný a nenašli na něm pozitivního vůbec nic, a ty, kteří sice dobře vědí, že existují i kvalitnější muzikály, ale přistoupili k tomuto představení s větším nadhledem a vlastně se i docela bavili. Já osobně se řadím do té druhé skupiny, a dokonce bych řekla, že při své druhé návštěvě jsem objevila i pár detailů, jež jsem napoprvé nezaznamenala, díky čemuž mi některé věci v ději dávaly o něco větší smysl. Skoro bych si i troufla tvrdit, že mezi předpremiérou a reprízou doznala tato inscenace ještě několik drobných úprav, které byly ku prospěchu.

Pravděpodobně kromě samotného příběhu, jenž je opravdu místy již víc než jenom „crazy“, byla nejčastějším předmětem kritiky v naší partě invence Janka Ledeckého, který obdobně jako herci Divadla Svět, „zrecykloval“ část svých starších děl a v představení je využil. Já osobně to až tak silně nevnímala. Z titulů od tohoto autora znám velmi dobře hlavně Hamleta, jenž je v mých očích symbolem muzikálových začátků v Česku a tedy i mých coby muzikálového fanouška, následně Galilea, kterého též pamatuji již z dob uvedení v Kalichu. Následného Iaga jsem viděla pouze jednou a většina melodií se mi tedy vybavuje spíše sporadicky. Možná i to je výhodou, protože právě z Iaga bylo údajně v Zapomeňte na Shakespeara! čerpáno nejvíce, jenže já si toho zkrátka nejsem vědoma. Samozřejmě mi neuniklo „vypůjčení“ Dneska je naposled z Hamleta, ani duet Othella a Desdemony z Iaga, ostatní použité melodie ale byly pro mě již nové. V průběhu děje navíc každá z nich zazněla tolikrát, že v podstatě nebylo vůbec možné některou z nich následující dny zapomenout. 😊 Hlavním hitem Zapomeňte na Shakespeara! je jednoznačně píseň Nedotýkejte se andělů. Na mě ovšem nejsilnější dojem udělalo tango, co taktéž v různých obdobách zazní minimálně dvakrát, jednou si při něm užijeme dokonce zajímavou choreografii (té se ujala Petra Parvoničová) se stepem. Právě zmíněné tango mi znělo v hlavě asi vůbec nejdéle a i teď, s více než měsíčním odstupem, se mi při psaní článku do hlavy znovu vrací. 😁

Co se samotného příběhu týče, jedná se vlastně o divadlo na divadle. Přináší celou řadu skutečně bizarních scén, nad kterými zůstává rozum stát. Nutno ale podotknout, že se jedná o hudební čísla realizovaná Divadlem Svět v rámci pokusů o svou záchranu. V nich se dočkáme opravdu téměř všeho – uvidíme scénu z Othella, výstupy různých „broučků“ z Čapkova Ze života hmyzu včetně Makové panenky přinášející opiové poselství. Zažijeme ohně, metal, německou dechovku, stínohru a samozřejmě celou řadu dalších hudebních i tanečních čísel.

Zápletka ze zákulisí je již podstatně umírněnější, přináší nám i prvky romantiky, scény vysloveně dojemné a částečně odkrývá osobní příběhy účinkujících, co ovšem bohužel vyzní do ztracena. Vysvětluji si to tak, že je nám vše vyprávěno očima Elis, která se seznamuje s novým prostředím, do něhož vstupuje, a postupně se jí daří se s ostatními sbližovat, obdobně, jako kdybychom i my nastoupili např. do nového zaměstnání. Přesto některé postavy dostávají trochu více prostoru, dokázaly mě o něco více zaujmout, a nesplývají proto úplně s davem.

Ostatně obsazení považuji u Zapomeňte na Shakespeara! za jeho nejsilnější stránku, a právě díky výborným výkonům drží jako celek pohromadě a dokáže snad alespoň trochu zaujmout i ty největší kritiky.

Pokud bych měla z obsazení někoho vyzdvihnout, jednoznačně nejzajímavější mi připadala postava choreografa Dennyho, a to v obou alternacích, tedy Jiřího Šupa i Jana Fanty. Jan Fanta je pro mě vždy sázkou na jistotu a i jako Denny odvedl fantastický výkon. Překvapením pro mě byl ale Jiří Šup, jehož jsem dosud prakticky neznala a Denny v jeho podání byl přesně tou osobností, u níž jsem se chvílemi přistihla, že se moje pozornost stáčí k němu, i když by zrovna neměla. 😊 Po této roli jej rozhodně budu cíleně vyhledávat i v jiných inscenacích.

Obě alternace jsem měla příležitost vidět jak u představitelky Američanky Elis, tak i režiséra Ádlera. A ač ani jedna z alternací nebyla špatná, zde mám favority zcela jasné. Elis ztvárněná Ivanou Korolovou to u mě jednoznačně vyhrála. Líbila se mi její ztřeštěnost a bezprostřednost, která mi u alternující Lucie Vondráčkové v této míře chyběla. Ivana mě navíc velmi bavila i pěvecky. Podobné pocity jsem si odnášela též u postavy Marka Ádlera. Ač mám Jana Révaie moc ráda a např. jako Cosmo Brown ve Zpívání v dešti, uváděném ve stejném divadle, mi připadá naprosto dokonalý, v roli zoufalého režiséra mě mnohem více zaujal alternující Tomáš Novotný, nejen po herecké, ale také po pěvecké stránce. V rámci činoherních rolí výrazněji zaujali rovněž Petr Vondráček coby ředitel divadla a Juraj Bernáth jakožto vypočítavý advokát, zastupující nového majitele.

V souboru Divadla Svět dostala výrazný prostor i kostymérka Táňa, jíž se splní její velký sen – účinkovat na divadelním jevišti. 😊 V tomto případě byly obě její představitelky – Annamária d’ Almeida a Leona Černá Stříbrná prakticky stejně skvělé, i když mě velmi zajímavou barvou hlasu asi o malinko víc zaujala první jmenovaná. Obdobně vyrovnaný výkon předvedly také Michaely Nosková a Zemánková v roli Renaty. Postavu Mártyho ztvárňují Ladislav Korbel a Jakub Gabriel Rajnoch, v Ladislavově podání mi Márty připadal výraznější a zapamatovatelnější. Ostatní mají prostoru již méně a tvoří spíše company. Já jsem prozatím měla příležitost vidět Jakuba Šimůnka, Filipa Bradu i Tomáše Vaňka, Dagmar Křížovou a Dianu Demecsovou i Terezu Bílkovou.

Podtrženo, sečteno – Zapomeňte na Shakespeara! jistě není představení, co vás dostane do kolen a budete na něj celý život vzpomínat. Vnímám ho jako opravdu nenáročnou oddechovku, která příliš nenutí k přemýšlení a u které si docela dobře odpočinete. Pokud jste zrovna v takové náladě, kdy chcete spíš vypnout, věřím, že nebudete zklamáni. A jsem přesvědčená, že i případné rozpaky z nějakého toho bizáru vykompenzují velmi dobré výkony všech účinkujících, zapamatovatelné melodie Janka Ledeckého a povedené choreografie. Minimálně to tango za návštěvu tohoto titulu podle mě stojí. 😊