Muzikálové lásky, které voní vínem
Lány plné levandulí, vůně čerstvě upečených baget, výborné víno… Taky v tomhle výčtu cítíte alespoň letmý dotek Francie? Je to země s bohatou historií plnou silných příběhů. Těším se, až se tam jednou podívám. Rozhodně se při své budoucí návštěvě nemíním vyhnout původním muzikálům. Francouzština je mi na poslech velice příjemná a tamní muzikály mám velmi rád už mnoho let. Přijměte tak nyní pozvání od jednoho nadšence do francouzských muzikálů, na alespoň krátkou vyhlídkovou jízdu. Sice během ní neuvidíte Eiffelovku a kupodivu kolem Notre-Dame jen zběžně projedeme, ale třeba se dočkáte návštěvy přístavního města Saint-Malo nebo Bastilly. 🙂
Občas se setkávám s dotazem, jak jsem se vlastně k francouzským muzikálům dostal, když jsem ve Francii nikdy nebyl a francouzsky úplně dobře taky neumím. Jednak mě žene právě touha se francouzsky naučit a obecně zájem o tenhle nesmírně zvučný jazyk, to samozřejmě. Ale francouzští muzikáloví tvůrci a interpreti skutečně dokážou nepodcenit přípravu. Skoro ke každému muzikálovému počinu vychází někdy až 8 videoklipů – některé zahrnují sestřih z představení, jiné mají svůj vlastní scénář. A právě jeden takový mě kdysi k francouzským muzikálům přivedl. Bylo to v roce 2013 a při náhodném brouzdání jsem narazil na klip k rockové opeře Mozart. Konkrétně se jednalo o písničku L’Assasymphonie (Vrahova symfonie) v podání dokonalého Florenta Mothe aka Antonia Salieriho. Cesta k závislosti na francouzských muzikálech pak už byla docela jednoduchá. 😀
Je v nás, je v nás, ta prokletá nenávist aneb Romeo a Julie
Myslím, že není vůbec od věci začít francouzským muzikálem, který česká jeviště zažila – Romeo a Julie. 🙂 Muzikálový hit Gérarda Presgurvice, celým původním názvem Romeo et Juliette: de la Haine à l’Amour (od nenávisti k lásce), se v Čechách snažilo uvést pár produkcí, bohužel ani jedno uvedení neskončilo šťastně a dlouho se tu muzikál nehrál. To mě mrzelo, protože z několika mých pokusů vidět české uvedení naživo se kvůli rušení repríz nepodařil ani jeden. Svoje oblíbené skladby, mezi něž patří La Haine (Nenávist), Demain (Zítra) nebo C’est pas ma faute (Oni za to můžou) jsem tak naživo v češtině neslyšel. I české obsazení bylo velice zajímavé a výprava opravdu krásná. Vy jste Romea a Julii stihli? Podělíte se se mnou v komentářích o vaše zážitky? 🙂
Fantastické zpracování nesmrtelné legendy o rytířích kulatého stolu
Já vám na oplátku představím jednu z mých obecně největších muzikálových lásek, a sice muzikál La Légende Du Roi Arthur s podtitulem Quand l’amour change le cours de l’histoire (Legenda o králi Artušovi: Když láska mění dějiny). 🙂
Producent, libretista a hudebník Dove Attia začal v roce 2015 spolu s dalšími tvůrci vyprávět muzikálovým jazykem legendu, která se točí kolem bájného meče Excaliburu, kulatého stolu a keltských bohů. Líbí se mi, že ač se vedle tradičních muzikálových melodií v poprockovém stylu objevují velkolepé hudební motivy (například nádherná rozvrstvená ouvertura doplněná o chór) nebo třeba rap, všechny složky drží pospolu právě lehká inspirace keltskou kulturou. Z muzikálu tak činí velmi dobře fungující celek, kde přesto na jednotlivé melodie nemáte šanci jen tak zapomenout. 🙂 Artušovská legenda mě navíc vždycky lákala a líbí se mi, že různé verze legendy nepracují jen s různými fakty a se směřováním příběhu, ale využívají i různé postavy.
Jedna z těch postav, která v některých verzích legedárního příběhu figuruje, ale kterou například ve fantastickém českém muzikálu Excalibur, nenajdete, je rytíř Méléagant. A co vám budu povídat, to je pořádný… no prostě záporák, jak má být. 😀 Mám rád, když mají záporné postavy jasné a zajímavé motivace pro své chování a vlastně jsou z nich spíš antihrdinové, kterým mám tendenci docela fandit, i když tuším, že budou poraženi. Méléagant i Morgane v La Légende du Roi Arthur jsou přesně takoví. Rytíř je vášnivý, vzteklý a vznětlivý při jednom z prvních čísel muzikálu – Advienne que pourra (Ať se stane cokoli) a zároveň vás může překvapit, jaký ve svém nitru je a po čem vlastně touží při Un nouveau départ (Nový začátek). Všichni dobře víme, že Morgana (zde Morgane) je v mnoha verzích příběhu taky pěkná mrcha. Nicméně v tomhle konkrétním případě vás to, co Morgane vede k jejímu chování, věřím, dokáže dojmout. Rád bych zmínil jednu konkrétní skladbu, kterou Morgane v muzikálu zpívá, abych vás nalákal, ale kdybych zmínil jednu, ať už sólovku, nebo duet, musel bych se ostatním omlouvat. 🙂 Řeknu snad jen, že za vrchol její geniality a potenciálu stát se ultimátním vítězem, považuju slib jedné z postav: udělám z tebe krále dřevěného kříže. Komu to říká? Poslouchá ji ten dotyčný? Nebo slyší, co chce slyšet? A co tím Morgane vlastně myslí? 😉 A kam myslíte, že směřují tyto moje otázky? 😆
Sice se tento muzikál plný obrovských choreografií, odvážných scénografických kousků a nádherných melodií už spoustu let nehraje, ale na YouTube je k dispozici nejen oficiální záznam, ale i spousta neoficiálních nahrávek, na kterých jsou k vidění hlavní hvězdy i jejich neméně skvělé understudy. Bohužel se sem všichni interpreti, herci a hlavně bezvadní tanečníci a výtvarníci nevejdou, ale dovolte mi zmínit alespoň pár interpretů. Vašemu uchu by rozhodně neměla uniknout Camille Lou (o které v článku rozhodně ještě uslyšíte) jako královna Guenièvre, rapperka Zaho coby Morgane a Fabien Incardona aneb Méléagant, který svůj hlas dokáže vyhnat do opravdu vysokých poloh. Z různých understudy byste určitě měli vědět o výborných Sarah Van Elst (Guenièvre, Morgane) a Julienovi Lamassonne, který hrál Muže z lidu (rozhodně si pusťte skladbu Délivre-nous (Osvoboď nás)) a jako understudy i samotného krále Arthura. 🙂
Musím vám i prozradit, že nevyhledávám ucajdané milostné duety. V Legendě je takový jediný, uf. Líbí se mi, kolik příběhů vypráví každá jedna píseň. Kromě těch již zmíněných musím přidat třeba Je me relève (Povstávám) nebo À nos vœux sacrés (Naše posvátné sliby),… a vlastně úplně všechny. 😀Upřímně bych vám nejradši vyjmenoval celý playlist. Jestli mi dáte příležitost vás nadchnout, podívejte se na jeden z mnoha oficiálních videoklipů k muzikálu.
Tenhle je spojený s krásnou baladou Auprès d’un autre (S jiným) v podání charismatického Florenta Mothe coby Arthura. V klipu uvidíte přípravu muzikálu ve všech možných částech – od zkoušení choreografií, svícení scény, focení do programu až po záběry z jedné z repríz. Pokud vás klip osloví a pustíte si třeba nějaký další, budu mít obrovskou radost. 🙂
Moc bych si přál, kdyby se tenhle muzikál na jeviště alespoň s částí původního osazenstva vrátil. Vyrazil bych hned. Ocenil bych také, kdyby se někdo odvážil jej převést na česká jeviště. Jen je to pro mě tak moc srdeční záležitost, že bych se bál, aby se každá drobnost podařila správně a vyrovnala se originálu. 😀
Romeo a Julie v barvách Velké francouzské revoluce
Dalším muzikálem, který bych vám rád představil, je 1789: Les Amants de la Bastille (Milenci Bastilly) z roku 2012. Ten vypráví o vzniku Velké francouzské revoluce. Dovolte mi vás alespoň letmo seznámit příběhem. 🙂 Ten se totiž netočí jen kolem Marie Antoinetty a Ludvíka XVI.
Ronan, syn rolníka zastřeleného královskými vojáky, a jeho mladší sestra Soléne, cestují do Paříže, kde Ronan přísahá, že pomstí smrt jejich otce vzpourou proti králi. S příběhem narůstajícího nebezpečí z řad lidu, se prolíná linka nic netušícího královského dvora. Tam se ale vyjma těch, které všichni již od základní školy důvěrně známe, nachází i krásná Olympe, asistentka guvernantky dětí Marie Antoinetty. Shodou náhod se Ronan a Olympe setkávají a asi správně tušíte, že se jejich dějové linky už nerozdělí. 🙂 Příběh o zakázané lásce lemuje řada osobností, které jsou s velkou francouzskou revolucí neodmyslitelně spojené, mezi nimi například Maximilien de Robespierre, Camille Desmoulins nebo Georges Jacques Danton.
Na muzikálu pracovala celá řada autorů. Pojítkem mezi nimi je opět již výše zmíněný Dove Attia, který je podepsán jak pod scénářem, tak hudbou a texty. V muzikálu se tak opět vystřídala celá řada hudebních žánrů – od jímavých balad, přes rockové skladby se dostáváme i k téměř až diskotékovému popu. Baví mě, jak s různými žánry příběh pracuje a žádný nepůsobí nemístně. Ani onen diskopopík – bezstarostná Antoinetta si přece potrpěla na okázalé příchody na ples. 😉 V tomto bodě si dovolím vzpomenout na velmi krásný český muzikál Antoinetta – královna Francie, protože shoda v inscenačním nápadu mi přijde stále docela úsměvná: příchod Antoinetty v šatech, které drží na obrovské konstrukci na kolečkách. Marie vchází na bujarý ples a v obou případech jsme mohli sledovat odvezení konstrukce i postupné změny kostýmu během první scény, v níž tuto postavu vidíme. Dalším faktorem, který je v obou kusech podobný, je výborné užití bodydrummingu. Hovoříc o bodydrummingu, doporučuji si pustit energickou skladbu A quoi tu danses? (Na co tančíš?), kterou zpívá postava Maximiliena de Robespierra, jehož ztvárnil Sébastien Agius.
Záznam i tohoto muzikálu je ke zhlédnutí na YouTube, opět stejně tak jako řada oficiálních videoklipů. Dovolte mi vás za všechny videoklipy nalákat na písničku Les Mots que l’on ne dit pas (Slova, která neříkáme), kterou zpívá právě krásná Olympe v podání už dříve zmíněné Camille Lou. Dostáváme se k jedné zajímavosti – role v tomto muzikálu byla její úplně první, přičemž nabídku na casting jí samotný Dove Attia dal poté, co ji slyšel zpívat písničku Falling Slowly od Glena Hansarda a Markéty Irglové.
Určitě ještě můžu s klidným svědomím doporučit skladby Ça ira mon amour (Lásko, bude to v pořádku) – tu zpívá představitel Camilla Dousmoulina a zároveň spoluautor hudby Rod Janois, sborovou Nous ne sommes (Nejsme), poprockovou sólovku Ronana v podání Louise Delorta – Sur ma peau (Na mou kůži) nebo Je veux le monde (Já chci svět). Poslední zmíněnou zpívá postava Soléne a celá skladba i scéna mají neskutečnou energii. Ať už si pustíte záznam se zpěvačkou Nathalií nebo s alternující Caroline Rose, uvidíte pořádný živel. A třeba díky nim uvidíte celý záznam, který je kromě skvělých sól v mnoha případech plný sborových výstupů, které berou dech. 🙂 Francouzské muzikály ve scénách, kdy sólistu obklopí company, pro mě mají takový výjimečný „vibe“. Neskutečně si užívám, že se mi něco podobného podařilo zažít i v České republice, a to v Devíti křížích při skladbě Uherské koně.
Za Draculou, Zvoníkem i Siddhárthou
Dovolte mi vám zmínit ještě pár francouzských kousků, které je, myslím, dobré nevynechat a alespoň k nim přivonět. 🙂 Samozřejmě nesmí chybět nesmrtelná muzikálová klasika – Notre-Dame de Paris a už legendární písnička Le Temps Des Cathédrales (Čas katedrál), kterou mají v repertoáru svých koncertů i různí čeští interpreti. Ale musím uznat, že disneyovská verze tohoto příběhu je mi na poli muzikálu mnohem bližší.
Krásný je i francouzský muzikál Dracula: l’amour plus fort que la mort (Láska je silnější než smrt). Oproti českému Draculovi má mnohem blíž ke knižní předloze a nebojí se vystřídat žánry, které by u tohoto tématu asi málokdo čekal. Je zároveň zajímavé, že Dracula a Mina, tedy hlavní postavy, jsou jako jediné nezpívané, ale hlavně taneční. Dracula nabízí celou řadu chytlavých skladeb, mezi nimi například En transe…ylvanie v podání Gregoryho Decka, Qui peut le juger? (Kdo může soudit?) od Ginie Line anebo L’Amour et son contraire (Láska a její protiklad), kterou zpívá v muzikálu postava Lucy, již si zahrála velká francouzská muzikálová hvězda Anaïs Delva.
Nesmím opomenout báječný muzikál Siddhártha. Jedná se o muzikálové zpracování známého příběhu o princi, který po završení velkých vnitřních zkoušek dosáhl osvícení. Titulní roli zakladatele buddhismu ztělesnil fantastický Fabien Incardona, o kterém jste si už taky mohli něco počíst. 🙂 V muzikálu Siddhártha zpívá například skladby, jako jsou La vie m’attend (Čeká mě život) nebo Seras-tu fier? (Budeš na mě hrdý?). Obě hrají v muzikálu výraznou roli a k oběma vznikly i videoklipy. Oficiální soundtrack je k nalezení například na Spotify a nabízí další řadu na poslech příjemných skladeb, jejichž autorem je David Clément-Bayard.
Velmi mě oslovily i novinky posledních let. Jedna z nich je Surcouf, roi des Corsaires (Surcouf, král korzárů). Je o jednom z nejznámějších korzárů z francouzské historie, který je spjatý mimo jiné s přístavním městem Saint-Malo. Skladba, ke které před rokem vyšel klip, se jmenuje Malouin. Dalšími lákavými novinkami jsou Lucifer a Molière. Molière, mimo jiné další počin z dílny mého oblíbeného Dova Attii, bude mít premiéru letos na podzim. A upřímně se fakt těším! K tomuto hudebně nadupanému muzikálu už teď vyšlo několik vážně zajímavých klipů. Za všechny zmíním pecku Rêver j’en ai l’habitude (Jsem zvyklý snít), která vyšla před měsícem a na Spotify najdete CD s dalšími šesti studiovými nahrávkami. Za mě vede skvěle gradující Ne dis rien (Nic neříkej).
Samozřejmě by stálo za to nevynechat ani Les 3 Mousquetaires (Tři mušketýři), legendární kousky jako jsou Les Dix Commandements (Desatero) nebo Le Roi Soleil (Král Slunce) anebo Robin des Bois (Robin Hood), v němž titulní roli ztvárnil známý zpěvák Matt Pokora,… Inu… Našla by se ještě spousta francouzských muzikálů, které, myslím, stojí za to, ale bojím se, že by tenhle výlet neměl konce. 😀 Snad jste se při tomto putování dozvěděli o zajímavých umělcích a alespoň jedno dílo vás zaujalo natolik, že jste si během čtení pustili nějakou ze zmíněných skladeb. Tak třeba někdy u poslechu nových francouzských muzikálových melodií na muzikálovanou. 😉
Napište váš komentář
Chcete se zapojit do diskuze?Neváhejte a napište váš příspěvek.