Rychlodojmy 7 statečných: Zapomeňte na Shakespeara!

Minulý týden se nesl v duchu premiér a jedna z nich v sobotu proběhla také v Divadle Hybernia, kde byla uvedena hudební komedie Janka Ledeckého Zapomeňte na Shakespeara!

Muzikál, který je vlastně „divadlem na divadle“, nás zavádí do zákulisí divadla SVĚT, jehož soubor je nucen v rekordním čase nazkoušet velkolepou show, která přitáhne turisty. Jak to ale udělat, když není dostatek času ani prostředků? Nabízí se jediné řešení – využít vše dostupné ze stávajícího repertoáru a doplnit to o nová čísla ve stylu, jaký turisté vyžadují. 😊 Bláznivá přehlídka bizarních výstupů tak může začít. 😊

Nám se sice nepoštěstilo vypravit se přímo na premiéru, několik z nás ale v průběhu týdne navštívilo veřejnou generálku, předpremiéru a dokonce i jednu z repríz. A už teď můžeme prohlásit, že Zapomeňte na Shakespeara! vyvolalo řadu diskuzí a zcela protichůdné pocity i v rámci naší „Statečné“ party. Je tedy zjevné, že není možné zavděčit se každému a ani toto představení není výjimkou. 😊

Jaké jsou tedy naše bezprostřední dojmy z prvního týdne uvedení tohoto díla? Komu muzikál vůbec nesedl a koho naopak dobře pobavil? 😊

Džejňulka: První reakce na představení Zapomeňte na Shakespeara!, které se ke mně dostaly, zněly poměrně dramaticky. Lístky už byly koupené a Stateční přece nehází předem flintu do žita. Jen jsem tedy šla do divadla s pocitem, že na jevišti může proběhnout skutečně cokoliv. Naštěstí jsem se ale dočkala milé romantické komedie točící se kolem sympatické dvojice, navíc situované do prostředí muzikálového divadla. A ne jen tak ledajakého. 😁 Naskytl se mi příběh o sehraném souboru, co divadlo miluje z celého srdce a je ochoten tak předvést vlastně cokoliv, jen aby mohl hrát i nadále. A podle toho to pak vypadá! 😁

Bavila mě Lucie Vondráčková v roli »americké krávy« Elis, fandila jsem Janu Révaiovi coby režisérovi, co by šel místo zkoušení radši na ryby. Musím ale říct, že mě z obsazení vlastně bavili všichni. Zdánlivě nesourodá parta, ale povedlo se jim přesvědčit mě o své soudržnosti – a to není málo. 😊 Jen zkrátka, pokud vyrazíte na tuto novinku i vy, buďte také připraveni na pořádně crazy momenty. Ale co už – bizár přece světem vládne! 😁

George: Nový muzikál Janka Ledeckého, který se jmenuje Zapomeňte na Shakespeara!, vstoupil na scénu Divadla Hybernia. Přiznám se, že jsem se na toto dílo velice těšil. Mám rád muzikály, jako jsou Hamlet, Galileo i Iago. Bohužel ale musím říci, že mě tato novinka moc nezaujala. Příběh má v sobě dobrý nápad, bohužel v druhé půlce představení nabere jiný směr, který nemusí každý přijmout. Zpívající hmyz není zkrátka pro mě…

Annie: Oceňuji odvahu Janka Ledeckého, který se nebál zcela neskrytě využít písně i hudební motivy ze svých dřívějších muzikálů a vše začlenit do nové hudební komedie, navíc s dost odvážným názvem. Na první pohled tato inscenace může trochu připomínat pohádku o tom, jak pejsek a kočička pekli dort a naházeli do něj skutečně neuvěřitelné ingredience. Nechybí tak černé divadlo, tyrolská dechovka, metal, akrobatické prvky, stínohra, ale ani step. Uvidíme Othella, ale také všelijaké broučky z Čapkova Ze života hmyzu, včetně Makové panenky a motýla Emanuela. 😃 V konečném výsledku to ale tvoří celkem smysluplný celek a vznikne dort, který mi překvapivě docela chutnal, přestože jsem už v životě jedla i dorty mnohem chutnější. 😊 Pravdou je, že některé nápady jsou už opravdu dost šílené a nemusí oslovit každého. Pokud se ale naladíte na podobnou vlnu, můžete si užít docela fajn a hlavně výborně obsazenou oddechovku. I tak se mi ale zdálo, že děj byl místy zbytečně natahovaný a v některých scénách tak moje pozornost utíkala jinam.

Sympatické je, že i obsazení v malých rolích je na velmi vysoké úrovni. Zajímavé nápady přinesla i choreografie Petry Parvoničové. Představení jsem stihla zhlédnout již dvakrát a viděla tak u některých postav i obě alternace. Jednoznačně nejvíce mě zaujala postava Denyho, ať už v podání Jiřího Šupa nebo Jana Fanty. Perfektní výkon odvedla též Ivana Korolová v hlavní roli. Výrazní byli také Ladislav Korbel, Michaela Zemánková a Tomáš Novotný.

Marťa: Cesta z divadla se pro mě nesla v jednom duchu, a to ve vnitřním pokládání otázek. Většina z nich měla společný začátek. PROČ. Proč Janek Ledecký v drtivé většině představení použil tvorbu známou z jiných kusů? Proč se o některých postavách dozvíme jejich životní příběh, když je to v rámci celého představení úplně jedno a ty postavy to až na výjimky nikam neposune? Proč se to nazývá komedie, když tam není jediný dobrý vtip nebo humorná scéna? Proč má příběh díry velikánské jak vrata? Proč postava Denyho v některých scénách přízvuk vůbec nemá a v některých ano (a ještě poměrně diskutabilní)? Proč má postava Maxe tak divný „happy end“? Proč je to drtivou většinu času snůška naprostých zbytečností? A konečně – PROČ měl někdo potřebu tohle zinscenovat?! Nevím. Oceňuji nasazení herců (ze slušnosti nebudu zmiňovat), celkem působivou scénu se zpíváním bez základu a bez světel (jen s baterkami), vzpomínku na muzikál Iago a že to trvalo vlastně snesitelnou dobu. Toliko k pozitivům, která můžu říct. Radši bych zapomněl (a nikoli na Shakespeara). I když ono se tam většinu času žádný příběh nerozvíjí, takže to možná půjde samo. 😊