Muzikál Starci na chmelu: Milenci v texaskách aneb bouřková brigáda
Ačkoliv si myslím, že již můžu směle tvrdit, že už leccos pamatuju (a např. i mezi 7 statečnými se najdou i ti, pro které jsem bezpochyby „pamětníkem“ 😁), povinné chmelové brigády mě naštěstí minuly a vím o nich jenom z vyprávění svých rodičů a také samozřejmě zásluhou asi nejznámějšího českého filmového muzikálu z roku 1964 – Starci na chmelu. Je mi jasné, že česání chmele, ani podmínky, za jakých se na obdobných brigádách bydlelo, nebyl žádný med. Přesto si dovedu představit, že tyto společné zážitky se spolužáky mimo školní lavice mohly být svým způsobem nezapomenutelné a s odstupem mnoha let se na ně dalo i v hezkém vzpomínat. Zvlášť, pokud s nimi bylo spojené i prožívání prvních lásek.
Něco podobného mě proto už párkrát napadlo právě i ve spojitosti s muzikálem Starci na chmelu, jehož hlavním tématem je láska dvou spolužáků – krásné a všemi obdivované Hanky a uzavřeného a přemýšlivého Filipa, vzkvétající v poněkud nevlídném prostředí chmelové brigády. To vše proti vůli nechápajících dospělých a hlavně Filipova rivala Honzy, který se neštítí bojovat všemi prostředky. Jak by asi Hanka s Filipem vzpomínali na své chmelové „dobrodružství“ nyní? Zachovali by se stejně? A zůstali by nakonec skutečně spolu? Měli by nyní děti a vnoučata, co o existenci chmelových brigád vědí jenom z jejich vyprávění? 😊 Vlastně mi celý příběh Starců na chmelu připadá natolik uvěřitelný, že se mé myšlenky téměř pokaždé stočí právě tímhle směrem. 😊
Asi tudíž nepřekvapím, když prohlásím, že mám tento muzikál moc ráda a jeho přenesení na jeviště Studia DVA a jeho letních scén jsem rozhodně vítala. V roce 2019 jsme se s partou 7 statečných vypravili na tvrz Divice společně a strávili zde skutečně příjemné odpoledne, završené výborným představením. Musím přiznat, že samotné prostředí, kde se tato tvrz nachází, obklopené široko daleko chmelnicemi, celkovou atmosféru skvěle dokreslilo. O pár týdnů později, jsem se na Starce vypravila znovu již sama a musela tak překonat pro mě osobně nemalou výzvu – dojet do Divic z Prahy autem, ale především následně dojet v noci z Divic zpět. Tento adrenalinový zážitek byl nicméně vykoupen opět skvělým představením, kde jsem navíc měla štěstí na úplně jiné alternace a mohla tak trochu porovnávat své dojmy. Přesto jsem se do Divic pak již znovu sama nevrátila a pro další návštěvu tohoto kusu jsem se rozhodla už raději v Praze. Nakonec mi to ale pár let trvalo a až letos jsem se ke Starcům na chmelu vrátila znovu, a to na letní scéně na Vyšehradě. Strastiplné cestování se sice tentokrát nekonalo, ale o zpestření se nám postaralo počasí, které sice z počátku vypadalo ještě poměrně nadějně, ale v průběhu večera již bylo jasné, že tentokrát mít štěstí nebudeme. Déšť postupně zesiloval a v průběhu děkovačky se již liják a bouřka spustily natolik, že byl potlesk možná o něco kratší, než by si herci za své výkony zasloužili.
A přitom rozhodně důvod k nadšenému potlesku byl. Na tomto představení v režii Adama Krause se totiž povedlo doopravdy vše. Skvěle vymyšlená je například scéna Adama Pitry, do níž se podařilo schovat i hudebníky, a můžeme si tudíž užívat muzikál na letní scéně i s živou hudbou. Scéna je tvořena ze dvou částí – téměř prázdným jevištěm, které se dle potřeby může proměnit např. na tělocvičnu, v níž se nocuje. V druhé části pak menší stavbou po pravé straně, v jejíž dolní části můžeme vidět kapelu, v horní pak půdu, kde se Filip a později i Hanka „zabydlí.“ Hezký nápad, který se mi moc líbil, je „opona“ tvořená chmelovými rostlinami, jež skvěle navodí dojem, že se na chmelnici skutečně nacházíme. Povedené jsou i kostýmy Agáty Zenklové, co ctí éru 60. let, a přesto, že se jedná (s výjimkou večírku) o pracovní oblečení, všem moc sluší. Zapomenout rozhodně nesmím ani na výborné choreografie Petry Parvoničové.
Překvapila mě i velmi dobrá kvalita ozvučení, což není na letních scénách až tak obvyklé. Dokonce ani některé rušivé vlivy (třeba tramvaje na Vyšehradě nebo déšť a bouřka), představení nepřehlušily. Hudební stránka je jinak daná – nestárnoucí hity z tohoto muzikálu zná asi každý. Za mě asi nejpovedenější je píseň zpívaná trojicí kytaristů, kteří příběhem provádějí, skvělá je též Bossa Nova nebo Honzova píseň Hodní hoši. Nicméně mám pocit, že snad každá píseň, co v tomto muzikálu zazní, je skutečným hitem.
Další povedený nápad, který mě zaujal, spočíval v proložení představení dobovým „rozhlasovým vysíláním“, jež nám z počátku pouze sdělovalo informace o probíhajících chmelových brigádách, ale později přidalo výsledky jakési ankety, v níž se tehdejší mládež svěřovala s tím, jak nahlížejí na lásku a vztahy, a obohatila nás tak o neuvěřitelná „moudra.“ 😊 Docela by mě zajímalo, zda jsou zmíněné rozhlasové nahrávky autentické, či nikoliv. Vůbec by mě totiž nepřekvapila ani první možnost. 😊
A nyní se již dostává na řadu obsazení. Jak jsem již zmiňovala, Starce na chmelu jsem viděla opakovaně. Přestože mezi mými posledními dvěma návštěvami uběhly už téměř čtyři roky, pokusím se své dojmy z jednotlivých alternací porovnat. 😊
Vůbec nejsilnější dojem ve mně zanechal Ivan Lupták jako Filip. V pěveckých partech není sice úplně nejsilnější, ale v případě Filipa mi to vlastně nijak moc nevadí. Jedná se spíš o činoherní roli a moje představy o této postavě jsou naplněny naprosto dokonale. Možná z části i proto, že je z výkonu Ivana Luptáka patrná inspirace filmovým Filipem, Vladimírem Pucholtem. Přesto jsem ale neměla pocit, že by ho kopíroval. Na mě divadelní Filip působil ještě o něco sympatičtěji – dokázal mě pobavit, ale především i dojmout. Vůbec mi nedělalo problém uvěřit mu, že je to sedmnáctiletý, sice chytrý, ale trochu bezradný kluk, který svým myšlením a přístupem k životu vybočuje z řad svých vrstevníků. Zatím jsem neviděla v této roli alternujícího Petera Pechu a upřímně si jej jako Filipa příliš nedovedu představit. Možná ale i proto se někdy ještě na návštěvu tohoto představení vypravím. Předpokládám, že „jeho“ Filip bude naprosto odlišný.
Filipa výborně doplňuje Hanka, která je, na rozdíl od něj, zvyklá být středem všeho dění. Je oblíbená, spolužačky ji obdivují, spolužáci se jí dvoří. Přesto má ale s Filipem něco společného – nechce splynout s davem, ale touží dělat věci jinak a po svém. Ona ale nedovede své vize a sny pojmenovat. Spíše ví, co nechce, nežli to, co chce. Jako Hanku jsem viděla již obě alternace, tedy Bereniku Kohoutovou a Petru Koskovou. Petra se dle mého názoru více podobala té Hance, jak ji známe z filmu. Působila na mě o něco jemněji. Berenika ve mně oproti tomu budila sebevědomější dojem a připadala mi jako větší rebelka.
Záporákem a jednou z nejzajímavějších postav tohoto představení je beze sporu spolužák Honza. Honza je velmi dobrý manipulátor, který si dokáže získat „přátelství“ těch, co jsou mu nějak prospěšní, přičemž na ty ostatní nebere ohledy vůbec. V této roli jsem viděla Jana Medunu i Petra Ryšavého a během mé poslední návštěvy také understudy – Lukáše Adama. Každý z nich byl úplně jiný, ale mé představě se asi nejvíce blížil Jan Meduna, jehož Honza na mě působil jako naprostý „zmetek“ už od první vteřiny. Poprvé promluvil a já už se začala ošívat. 😊 Zkrátka ukázkový záporák. Petr Ryšavý mi z počátku připadal docela sympatický a vlastně mi až postupně začalo docházet, s kým máme tu čest. Dávalo mi pak trochu větší smysl jeho protežování ze strany paní profesorky nebo předsedy JZD. Zkrátka věděl přesně, jak se chovat a co chce druhá strana slyšet. Oproti nim na mě Lukáš Adam působil více tak, že mi Honzy bylo možná chvílemi i trochu líto. Zkrátka ukázal i Honzovu lidskou tvář a tím i úplně jiný pohled na tuto postavu, který mě trochu nutil nad Honzou přemýšlet. Proč to vlastně dělá? V jakém prostředí asi žije, že se chová takhle? Lukášovi se tak podařilo trochu narušit moje „tunelové vidění“ záporáka a ukázat ho v úplně jiném světle, což jsem bezprostředně po představení vnímala spíš negativně, ale s postupem času to začala přehodnocovat.
Ze spolužáků musím zmínit ještě Hančinu trošku otravnou kamarádku Božku v podání Andrey Holé a Venduly Příhodové. Ač z Andrey sálala ohromná energie, Vendula si mě v této roli získala přece jen o maličko víc. Naprosto vyrovnané byly také alternace Vény (Jan Fanta a Richard Pekárek) a Pepy (Lukáš Adam a Filip Hořejš).
V dospělých rolích se představí Zlata Adamovská jako paní profesorka, která má celou třídu na starost, což, věřím, není zrovna lehký úkol. Tím, že nahlížíme na příběh z pohledu Filipa a Hanky, může tato postava působit spíše negativně. Její chování může do určité míry ovlivňovat i doba, v níž se příběh odehrává. Obdobně je na tom další z postav z dospělého „tábora“ – předseda JZD. Oba pánové – Oldřich Navrátil a Josef Carda, kteří se v této roli alternují, jsou beze sporu výborní herci a ač každý pojal tuto roli po svém, v obou případech jsem byla maximálně spokojená. Trojici dospělých uzavírá veskrze sympatická postava předsedovy ženy, ztvárněná Lindou Fikar Stránskou.
A na závěr si nechávám mé oblíbené kytaristy – muže v černém, co příběhem provázejí. Jejich píseň – Milenci v texaskách – zazní v průběhu představení několikrát, vždy s rozdílným textem, jenž děj posouvá či komentuje. V tomto případě jsem měla to štěstí vidět všech pět alternací, kterými jsou Kryštof Mende, Pavel Režný, Petr Ryšavý, Peter Strenáčik a Vojtěch Havelka. Velmi se mi zamlouval Kryštof Mende, kterého jsem dosud vůbec neznala, ale typově mi připadal do této úlohy naprosto ideální. Pokud bych si měla zvolit pro mě osobně nejzajímavější kombinaci, u mě by to asi vyhrála trojice Mende – Strenáčik – Režný. V tomto případě ale obzvlášť platí, že ani v jednom případě nebudete zklamáni.
Starci na chmelu zkrátka jsou nesmírně povedené představení, u něhož se vyplatí překonat i nějaké ty překážky v podobě noční jízdy autem či bouřky, protože právě letní scéna jim vytváří tu pravou atmosféru. Ať už se vypravíte do Divic, nebo na Vyšehrad, a na fermanu narazíte na jakékoliv jméno, věřím, že budete spokojeni. 😊
Napište váš komentář
Chcete se zapojit do diskuze?Neváhejte a napište váš příspěvek.