Zvídavé otázky 7 statečných: Robert Jícha

Foto: Nikol Wetterová

Rok se s rokem sešel a opět jsme tady s novou dávkou rozhovorů. Charismatický zpěvák, úžasný talent a fajn člověk. Nikdo jiný než Robert Jícha. V Městském divadle Brno je jako doma, ovšem většina z vás ho jistě bude znát také jako Josého z muzikálu Carmen. Jaké otázky mu položila naše partička 7 statečných? S Robertem zavzpomínáme na Carmen a jeho přátelství s Lucií Bílou, zavítáme též do Brna i Ostravy. Zjistíme, zda by Robert bral roli padoucha a nahlédneme i pod pokličku dalším muzikálům, v nichž si mohl zahrát…

George: Mám obrovské štěstí vás pokaždé vidět v nádherných rolích.  Avšak, musím zmínit pro mě jednu dost zásadní, a především nádhernou postavu Josého z muzikálu Carmen. Pamatuji si, že to byla první role, ve které jsem vás tenkrát viděl. Tento muzikál jsem si zamiloval od prvního tónu předehry, až po samotný závěr. Bylo období, kdy jsem si koupil hned 3 představení po sobě. (Mimochodem, to jsem zatím u žádného jiného muzikálu neudělal). Jak vy sám vzpomínáte na tento nádherný kousek a postavu Josého, který dokázal pobláznit hned dvě srdce krásných žen? Máte nějaký krásný zážitek z tohoto představení, s nímž se rád svěříte naším čtenářům? Díky a přeji hodně štěstí…

Muzikál Carmen patří jednoznačně k pilířům mých divadelních rolí. Nejen proto, že jsem odehrál určitě kolem 350 repríz, ale hlavně kvůli tomu, že jsem o Josého opravdu musel zabojovat. Absolvoval jsem sedm kol konkurzu. Naštěstí role vybíral mezinárodní tým v čele s americkým režisérem Gabrielem Barrem, supervizi měl pochopitelně skladatel Frank Wildhorn, takže i když mediálně neznámý, Josého jsem jako první na světě hrál já.

Tehdy navíc začala spolupráce s mou platonickou láskou Lucií Bílou, která trvá dodnes (jak ta láska, tak i ta spolupráce). Každé představení s Luckou bylo originální, naučili jsme se na sebe slyšet, což je na jevišti docela důležité. Myslím, že jsme se s ní i se spoustou dalších kolegů dokázali navzájem inspirovat. Zážitků mám za tu dobu spoustu. K těm neobvyklejším patří dva, z nichž jeden je příjemný, leč nepublikovatelný, a druhý je setkání s bílými lvíčky a možnost si je poňuchňat. 😊

Džejňulka: V muzikálu The Addams Family jsem vás měla možnost vidět v roli Mala Beinekeho, co působí upjatě a nervózně, díky čemuž tvoří kontrast k bláznivé rodince Addamsových. Jak jste si k tomuto chlapíkovi hledal cestu? A kdybyste si měl vybrat z těch bizarnějších postaviček představení, která by vám byla nejsympatičtější a kterou byste si rád zkusil zahrát? 😊

Popravdě jsem cestu k Malovi hledal dost dlouho, a pokud jsem ji našel, tak až v generálkovém týdnu, což je dost pozdě. Mám pocit, že jsem se shodou různých okolností dostal na nějaké divné rozcestí, a nevěděl, jak se Malovi dostat pod kůži. Jestli se to podařilo, musí zhodnotit divák. Z bizarnějších postaviček by se mi líbila jednoznačně Wednesday, ale myslím, že už si ji nezahraju.😊 Množstvím textu je mi ovšem nejsympatičtější Lurch.

Marťa: Jste obrovský sympaťák a není tak těžké se díky vám dostat tzv. „na vlnu“ role, kterou hrajete. Myslím, že záporné postavy, ačkoli jsem jich ve spojení s vámi moc neobjevil, musí být o to zajímavější. 😊 Ať už je hrajete, nebo ne – máte rád záporné postavy, nebo spíše držíte basu s kladnými hrdiny? Co vše je pro vás důležité při práci na záporné roli? Jsou herecké sny, které byste si chtěl splnit?

Děkuji mockrát za kompliment. 😊 Jsem rád, že spolu během představení můžeme plout na jedné vlně. Pár záporných postav se našlo a jsem za ně rád, stejně jako za každou jinou zajímavou figuru. Výhodou je, že já (jako poměrně slušný a hodný hoch) si můžu vyzkoušet i charakterově ne úplně čisté role. Užiju si podvody, obtěžování, pokusy o znásilnění, nájemné vraždy, ukloním se a můžu jít zase hodný domů. A práce na nich? Stačí se bohužel inspirovat v okolním světě. Co se týká hereckých snů, už dávno žádné nemám. V minulosti se jich totiž tolik nevyplnilo, že teď na stará kolena jsem čím dál větší fatalista a věřím, že role, která má přijít, ta přijde (nebo už přišla)…

Annie: Viděla jsem vás v celé řadě opravdu pestrých rolí (já měla štěstí i na zápornou roli v Grand Hotelu 😊) nejen v Brně, ale i v Praze nebo nyní i Ostravě. Asi vůbec nejvíc jste mě ale nadchl jako charismatický Happyman/pan Thompson v Pretty Woman. Jelikož mám tento příběh spojený s vánočními svátky, nabízí se otázka s tímto obdobím spjatá. 😊 Zeptám se tedy, zda máte nějaké oblíbené vánoční představení (nebo třeba i příběh, který byste si v divadle docela dobře dokázal představit), v němž jste hrál nebo byste si v něm někdy hrát přál? A máte v MdB nějaké zaběhnuté vánoční nebo zimní tradice, bez kterých byste si toto období nedokázal vůbec představit? 😊

Odpovím malinko jinak – prosinec i vánoční svátky mám v MdB spojené s tím, že se hraje opravdu hodně.😊 K tradicím a zvykům patří i silvestrovská premiéra na Činoherní scéně, vánoční koncerty, hostují u nás Hanka a Petr Ulrychovi se skupinou Javory. Letos hraju na Silvestra dvoják Matildy. Tradičně hrajeme Noc pastýřů, která je s vánoční tematikou spojená, protože pojednává o životě Jakuba Jana Ryby, autora České mše vánoční. Já se snažím do tohoto nabitého programu vměstnat svůj koncert pro Nadační fond dětské onkologie Krtek, s nímž dlouhodobě spolupracuju. Za tu dobu jsme mu věnovali více než 4 miliony korun.

A pokud bych si měl vybrat vánoční – zimní představení, tak by se mi pochopitelně líbilo Ledové království, které jsem viděl v Londýně, a bylo neuvěřitelně dokonalé. Věřím, že princeznu Annu by si s chutí zahrála Terezka Martinková, která Annu skvěle nadabovala a nazpívala i v obou filmových dílech.

Nikča: Ztvárnil jste postavu Gerolda v muzikálu Papežka (Die Päpstin), což jste zvládl v původním německém jazyce. Jaká byla práce v cizím jazyce? Lišila se nějak vaše příprava (například z hlediska fonetiky atd.)?

To mi připomínáte jednu z nejnáročnějších prací a největších výzev, která mě potkala. S německou muzikálovou scénou pravidelně spolupracujeme a hostujeme tam s našimi představeními. Většinou ale ty opravdu velké role hrají rodilí mluvčí. Původně měl hrát na zmiňovaném zájezdě Gerolda Mathias Edenborn, ale musel zrovna hrát Fantoma opery v Hamburku. A protože si pan ředitel Stanislav Moša myslí, že umím bravurně německy, což není úplně pravda, tak mi svěřil tento nelehký úkol. A já se to naučil, díky hudebnímu sluchu snad poměrně dobře i výslovnost, a odehrál s Papežkou Tinou Haas 4 krásná představení v Ingolstadtu.

Little Lotte: Benvolio, hrabě Kapulet, Paris i otec Montek – v různých verzích legendárního příběhu o Romeovi a Julii jste se objevil na obou stranách barikády v různých rolích. Chtěl byste se do některého zpracování vrátit nebo si v nějakém dalším zahrát ještě další postavu, ať vévodu, Tybalta nebo pátera Lorenza? 😊

Popravdě řečeno nechtěl. Jednak Shakespeare nepatří mezi mé oblíbené autory a jednak právě proto, že už jsem hrál v Romeovi a Julii tolikrát… Navíc jedna muzikálová produkce v Praze (franc. muzikál Romeo a Julie) byla velmi amatérská, skončila po pár reprízách, a já na ni nerad vzpomínám.

Coffeerun: Když si člověk přečte váš životopis, má pocit, že se někdo spletl a dal dohromady životy dvou velmi aktivních osob. Kratší seznam by sestával z činností, které neděláte. 😁 Teď vážně. V současné době hrajte v Brně i v Ostravě v titulech, které jsou tematicky poměrně rozdílné. Na který z nich byste pozval diváka, který ještě nikdy na muzikálu nebyl a proč?

Já myslím, že ten životopis vám přijde obsáhlý jen proto, že už jsem v praxi víc než 25 let. Já si naopak připadám takový nevyužitý. Je pravda, že teď mám hektické období, ale to je taky proto, že divadelní plat není na uživení, takže se musím vzhledem k početné rodině a hypotéce hodně otáčet. Hostovat, dělat dabing či zpívat na různých akcích. Donedávna jsem ještě učil na konzervatoři, ale moje představy o tom, jak by studenti mohli být vedeni, byla diametrálně odlišná. Nicméně pedagogické činnosti se nebráním.

A na jaké představení bych premiérového diváka pozval? V Ostravě hraju pouze v Producentech, takže tam je volba jasná. V Praze na Srdeční záležitost do Divadla Lucie Bílé a v Brně pravděpodobně na Pretty Woman, Mamma Miu, Matildu či Ne/Normální. V posledním jmenovaném sice nehraju, ale myslím, že je to velmi povedené představení. První dojem diváka – novice musí být perfektní, jinak ho do divadla už nikdo nedostane.

Každopádně Vám, milí – Georgi, Džejňulko, Marťo, Annie, Nikčo, Little Lotte a Coffeerun, moc děkuji za váš zájem. Přeji vám i vašim followerům vše dobré, krásný konec roku včetně vánočních svátků a hlavně zdravý a veselý příští rok, plný krásných divadelních zážitků.