Zvídavé otázky 7 statečných: Lucie Bílá

Foto: Kateřina Nováková

Nejen v České republice, ale i na Slovensku pravděpodobně není člověka, který by ji neznal. Má na svém kontě spoustu velmi populárních hitů, divadlo, které nese její jméno, značku kávy a nesmíme opomenout ani spoustu charitativních projektů, za kterými stojí. První česká Eponine a první světová Carmen, Ginevra i Morgana, legendární Agnes, Johanka a Lorraine a aktuálně Ona, Tina a Annie v divadle, jemuž je principálkou. Pozvání k sedmi statečným otázkám přijala česká slavice, které tímto přejeme vše nejlepší ke včerejším narozeninám, Lucie Bílá.

Eric: Delší dobu jste vystupovala ve velkém Hudebním divadle Karlín, ale před několika málo lety jste se rozhodla pro „návrat domů“ – do milované bývalé Ta Fantastiky, kde jste hrála úžasnou Johanku z Arku, a toto divadlo teď nese vaše jméno. A co víc – uvádíte v něm tituly, které Česko ještě nevidělo a neslyšelo. Konkrétně Maminy nebo Srdeční záležitost jsou výjimečné inscenace, nesoucí prvky nenáročného žánru pro všechny generace, a přece nejsou úplně typickým mainstreamem. Kdy a kde se zrodil nápad na tyto projekty a co vám dodalo tu největší odvahu pustit se do neprobádaných vod?

Od začátku rekonstrukce jsem měla dva cíle – že chci divadlo poté, co se více než deset let věnovalo jen turistům a vizuálním představením, vrátit českému divákovi, a že chci, aby se u mě všichni bavili a odcházeli s úsměvem na rtech. Žijeme v době, která je zvláštní, napjatá, a já myslím, že každý potřebuje zažívat laskavé věci. Navíc nejsme nijak velké divadlo, takže nemůžeme mít početný soubor ani obrovskou výpravu. Právě tomu se snažíme přizpůsobit náš repertoár a vybíráme komorní díla, která pobaví kohokoli bez ohledu na věk. Takovým muzikálem jsou třeba Maminy. Když mi je autor českých textů Adam Novák představil, byla to láska na první poslech a okamžitě jsem věděla, že je to pro mě to pravé. Do muzikálu jsem si navíc vybrala samé skvělé kolegyně a kamarádky a každé představení je pro nás svátkem. Podobně to mám i se Srdeční záležitostí, která měla premiéru loni v září. Je to dojemný a zároveň zábavný muzikál plný krásných melodií, v němž se najde téměř každý.

Marťa: Ve svém divadle mimo jiné uvádíte v obnovené premiéře už dříve velmi oblíbený hit muzikál Láska je láska. Tehdejší Divadlo Ta Fantastika bylo a je diváky milováno a dodnes je po některých kusech, které se zde uváděly, velká poptávka. Chystáte se vrátit i některý jiný titul z minulosti? 😊 A vy sama jste na zdejším jevišti prožívala řadu rolí – je nějaká, do které byste se chtěla alespoň na jeden večer vrátit? 😊

Všechno má svou cestu, svůj začátek a konec. Mám za sebou opravdu úžasné role a jsem vděčná, že jsem si je mohla zahrát, ale raději se těším na to nové, co mě teprve čeká. Láska je láska je něco trochu jiného, protože jde o muzikál, který je se mnou dějem i písničkami natolik spojený, že mám pocit, jako kdyby se nikdy ani nepřestal hrát. Jinak ale nevidím důvod vracet se do dřívějších rolí. Máme naplánované premiéry až do roku 2027 a všechno jsou to nové tituly.

Eponine: Byla jste u zrodu muzikálového boomu v České republice.  Možná i díky vám jsem si zamilovala muzikály, které se mě drží už 28 let, vaše plakáty jsem měla všude. 😊 A tak se jedna Eponine, která se pokouší o psaní divadelních postřehů, ptá první české muzikálové Eponine, jak vzpomíná na vinohradské Bídníky? A s jakým očekáváním jste do toho šli?

Na naše léto s muzikálem Bídníci budu vždy vzpomínat ráda a jsem šťastná, že jsem u jeho uvedení tenkrát mohla být. Nejen proto, že jde o naprosto výjimečné dílo plné nádherných písní, ale došlo i na krásná pracovní setkání, ze kterých vznikla přátelství trvající dodnes. Nikdo z nás úplně přesně nevěděl, do čeho jdeme, ale myslím, že naše nadšení pro věc nebylo o nic menší, a nakonec jsme vytvořili představení, které do té chvíle v Česku nemělo obdoby. To, že jsem si mohla jako první v naší zemi zahrát a zazpívat krásnou roli Eponine, je pro mě taková třešnička na dortu a zároveň obrovská čest a radost. K Eponine se ostatně s láskou pravidelně vracím dodnes, protože Píseň samotářky už je nyní stálou součástí mého repertoáru.

Džejňulka: Mezi moje muzikálové srdcovky rozhodně patří i Johanka z Arku, ač jsem ji objevila trochu se zpožděním. 😊 Moc se mi líbí, jak jste se v této roli proměnila a skutečně jste byla „jak lilie ve větru a pevná jako skála“, jak říká La Hire. Jak na toto představení vzpomínáte? A zajímalo by mě, zda si ještě vybavíte, jak jste Johanku, známou coby světici a zároveň historicky doloženou osobnost, vnímala předtím, než jste ji uchopila coby roli. Zda se zkoušením a hraním váš pohled na ni nějakým způsobem proměnil? Jak ji vnímáte dnes?

Johanka z Arku je podle mě jedním z nejkrásnějších českých muzikálů vůbec. Tehdy jsem měla sen vytvořit dílo, které bude napsané přímo pro mě. Spojením skvělé hudby Ondřeje Soukupa, jedinečných textů Gabriely Osvaldové a neotřelé režie Jozefa Bednárika pak vzniklo něco neskutečného, co se divákům i nám všem zúčastněným navždy vrylo do srdce. I po těch téměř 24 letech jsem pyšná na to, co se nám společně povedlo vytvořit, a že se Johanka z Arku „narodila“ právě v mém divadle.

Annie: Velice ráda na vás vzpomínám v dvojroli Edity a Heleny v muzikálu Elixír života (a stále tak trochu doufám, že se tento muzikál někdy na divadelní prkna ještě vrátí). Tipla bych si, že vám bude asi postava temperamentní a akční Edity bližší nežli zakřiknutá a trochu upjatá Helena. Která z těchto postav pro vás byla herecky zajímavější? A jak na tento muzikál vzpomínáte vy?

Já bych od sebe Editu s Helenou takhle vůbec neoddělovala. Pro mě bylo na Elixíru života kouzelné právě to, že jsem mohla během jednoho večera střídat různé herecké polohy a pořádně se při tom vyřádit. Neříkám, že hrát dvojroli bylo vždy snadné, ale obě dámy mi přirostly k srdci, i když každá byla úplně jiná. V muzikálu jsem navíc kolem sebe měla skvělou partu kolegů a o to větší radost je pak každé představení.

George: Dobrý den. 😊 Díky vaší účasti v muzikálech si můžeme připomenout obrovské množství krásných postav a úžasných scén a melodií, ať už se jedná o česká či zahraniční díla. Na Lucii Bílou chodí pravidelně velké množství lidí, ale co to takhle otočit? 😊 Chodí Lucie Bílá taky do divadla? Chápu, že z hlediska volného času v soukromí je to nelehký úkol.  Ale jaký máte třeba nejoblíbenější muzikál, který jste viděla u konkurence u nás či v zahraničí? Děkuji za odpověď a přeji mnoho úžasných postav ve vašem divadle…

Máte pravdu, objevit v mém programu prostor na to, abych si zašla na nějaké představení, je opravdu náročný úkol. Vždy si ale najdu čas na premiéry v mém divadle, to je pro mě teď priorita. Činoherní novinky u nás zatím měla na svědomí především Agentura Harlekýn, s níž dlouhodobě spolupracujeme, ale to se už brzy změní. Aktuálně mám totiž v kalendáři dvakrát podtržené datum 17. září, kdy nás čeká velká premiéra nové pikantní komedie Sladké neřesti s Adélou Gondíkovou, Dennym Ratajským, Bárou Munzarovou a Adamem Vaculou. Je to první představení, které sama kompletně produkuji a zároveň v něm nehraji, takže je to pro mě zase trochu jiná role. Už teď se ale nemůžu dočkat, protože scénář je skvělý.

Co se týče muzikálů, musím přiznat, že jsem v Česku už delší dobu žádný neviděla. Dříve jsem si za nimi dělala výlety do zahraničí, ale od chvíle, co mám vlastní divadlo, se prostor na takové akce výrazně zmenšil. Nicméně je pravda, že se mi po těch zážitcích trochu stýská, protože to, co zvládnou vytvořit některé zahraniční produkce, je opravdu dechberoucí. Pokud mám být ale konkrétní, tak mým favoritem i nadále zůstávají Bídníci, to je prostě moje srdeční záležitost a láska na celý život. Z novějších muzikálů mě pak oslovila například Tina.

Coffeerun: Ví se o vás, že jste vášnivá sběratelka od knoflíků, přes Čtyřlístky, až po medvídky. Skoro by se dalo říct, že sbíráte i výjimečné role – namátkou zmíním Lorraine, Agnes, Eponine, Carmen, Amneris, Boženu Němcovou, královnu Ginevru nebo čarodějku Morganu. Je nějaká herecká/pěvecká poloha, kterou jste si ve svých rolích ještě nevyzkoušela a máte na ni chuť?

Mám obrovské štěstí, že ke mně přicházejí nádherné role. Abych ale o nějaké snila nebo po ní předem toužila, tak to úplně nemám. Do většiny postav jsem se zamilovala až ve chvíli, kdy jsem se s nimi seznámila a mohla je lépe poznat. Nakonec ale stejně vždycky nejvíc žiji rolemi, které právě hraji, takže momentálně jsem nejvíce šťastná s těmi současnými v mém divadle. Zároveň to ale neznamená, že se netěším na to, co přijde. S mým týmem už spřádáme plány do budoucích let a pokud vše půjde, jak má, tak mě na jaře 2026 čeká něco zase úplně nového. Bude to obrovská výzva, ale více vám prozradím teprve, až přijde ten správný čas.