10 „NEJ“ z obnovené premiéry muzikálu Tarzan

Ve čtvrtek 4. dubna mělo Divadlo Hybernia důvod k oslavám. Konala se totiž obnovená premiéra muzikálu Tarzan. Toto dílo autorů Phila Collinse (hudba) a Davida Henryho Hwanga (libreto) je jediným muzikálem od společnosti Disney, který je v České republice aktuálně uváděn, a to v režii Libora Vaculíka. Ve foyer divadla panovala atmosféra plná dobré nálady, očekávání či přímo nedočkavosti, zejména u nemalého počtu dětských diváků.

A co vlastně vedlo Divadlo Hybernia k opětovnému zařazení Tarzana do repertoáru? To nám v samém závěru večera vysvětlila paní ředitelka Eva Homindová Römerová. Krátce po premiéře, která proběhla v říjnu 2019, už totiž následovaly covidové restrikce a Tarzan tak nemohl být do konce platnosti licence odehrán v plánovaném počtu repríz. Licenci se ale naštěstí podařilo získat zpět.

Na našem webu jsme se tomuto muzikálu již dříve několikrát věnovali. Většina z nás zhlédla původní uvedení Tarzana a podělila se o své dojmy nejen v rámci jednotlivých recenzí, ale též článku věnovanému derniéře, v němž jsme vyzpovídali i představitele Terka, Ladislava Korbela.

Já sama viděla Tarzana pouze jednou, a to krátce po premiéře. Nyní jsem tedy dostala příležitost ho zhlédnout znovu po dlouhých pěti letech. Zajímavé bylo, že s výjimkou Dity Hořínkové v roli Kaly jsem narazila na kompletně jiné alternace nežli během své původní návštěvy, a musím uznat, že všechny výkony byly skutečně excelentní. Ač toto dílo od původního uvedení nezaznamenalo žádné zásadní změny, díky odlišnému obsazení mi přece jen připadlo jako nové. 😊 Pokud bych měla určit, které alternace dopadly lépe, vybrala bych si nejspíš ty premiérové, i když v řadě rolí mi připadaly výkony velmi vyrovnané (zejména v případě Terka a Jane bych si nedokázala vybrat vůbec 😊). Rovněž je mi sympatické, že u tohoto kusu nechybí živá hudba, což je v Hybernii u muzikálů jev spíš ojedinělý. Rozhodně to dodává celému představení úplně jiný ráz.

Když jsem přemýšlela, jak se s vámi o své dojmy z premiéry podělit, nemohla jsem se zbavit pocitu, že je trochu zbytečné psát znovu článek o představení, u kterého vlastně od původního uvedení neproběhly žádné zásadní změny, tedy s výjimkou toho, že se v roli Tarzana alternují již pouze dva herci (Peter Pecha a Robert Urban, tzn. Vojtěcha Drahokoupila a Davida Gránského zde již neuvidíte). Rozhodla jsem se proto pojmout dnešní článek trochu jinak a připravila si pro vás následující výčet mých deseti „NEJ,“ co jsem si z premiérového večera odnesla. 😊

NEJZNÁMĚJŠÍ PÍSEŇ tohoto díla poprvé uslyšíme již poměrně na začátku představení. Zpívá ji zde gorilí matka Kala ve chvíli, kdy přijde o své vlastní mládě a ujímá se osiřelého Tarzana. Jsi navždy v srdci mém (You’ll Be in My Heart) je totiž asi jediná píseň, kterou jsem znala již dávno před tím, než jsem tenhle muzikál poprvé viděla, aniž bych vůbec tušila, že do něj patří. V představení zazní později ještě jednou a v obou případech se jedná o velmi silný a dojemný moment.

NEJVĚTŠÍ STRACH ve mně budily scény s leopardem, které byly díky fantastickému ztvárnění Tomášem Smičkou neuvěřitelně věrohodné. Ostatně pohybová stylizace zvířecích postav byla nesmírně povedená a skutečně nás nenechala na pochybách, s kým máme tu čest – ať už s již zmíněným leopardem nebo s gorilím kmenem. Na taneční výstupy v choreografii Ivany Hannichové bylo opravdu radost koukat. Přesto bych ale čekala ještě o něco více akrobatických prvků.

NEJSILNĚJŠÍ MYŠLENKU přináší Kala ve chvíli, kdy si malý Tarzan poprvé začíná uvědomovat svoji odlišnost (Chci pravdu znát) od goril a neví, kam vlastně patří. Ač Tarzan vypadá jinak, uvnitř jsou s Kalou stejní. Kala mu tím dodává kuráž, aby neměl strach z odlišností a byl sám sebou.

NEJPŮSOBIVĚJŠÍ SCÉNA PO VIZUÁLNÍ STRÁNCE je ta, v níž poprvé spatříme Jane, která se sama vypraví do džungle a fascinována tamější faunou a flórou (nechybí ani tančící květiny) naprosto zapomíná na svoji bezpečnost (Velká chvíle). Zde mě obzvlášť nadchla pestrost a barevnost nejen scény Petra Hlouška, ale i kostýmů Romana Šolce. Důležitou roli v představení sehrají také projekce, které výborně dokreslují atmosféru džungle. Neméně důležité projekce jsou ale i v úplném úvodu, kdy jsou velmi nápaditě využity při nastínění toho, jak se Tarzan do džungle dostal.

NEJVĚTŠÍ ÚSKALÍ TÉTO INSCENACE vidím v její první polovině, u níž mi připadá, že nemá příliš velký spád a vnímám ji spíš jako sled jednotlivých (mnohdy velmi zdařilých) čísel nežli jako celek. Vše se otočí teprve ve chvíli, kdy se na ostrově objeví expedice profesora Portera. Představení tak najednou dostane úplně jiný náboj. Nedovedu ale posoudit, zda pohled dospělého a dětského diváka nebude v tomto případě jiný, je možné, že první polovina cílí víc právě na tu mladší část publika.

Jelikož jsem měla příležitost vidět již téměř všechny alternace, nemohla jsem se vyhnout ani jejich srovnání. NEJVĚTŠÍ DOJEM jsem si proto odnesla z premiérového OBSAZENÍ titulního hrdiny a Kerchaka. Jak u Roberta Urbana, tak Josefa Vojtka mi připadalo, jako by se svými hrdiny doslova splynuli. Kerchak Josefa Vojtka nebyl jenom dominantní a nevrlý vůdce kmene, ale jeho jednání pramenilo především ze starosti a zodpovědnosti, kterou cítil ke své rodině, a zároveň i ze strachu z lidí, s nimiž už měl v minulosti nedobrou zkušenost. Nechuť přijmout Tarzana tedy plyne vlastně právě z tohoto strachu a obavy, že i Tarzan by jednou mohl jeho rodině ublížit. Díky tomu u mě Kerchak našel nejen pochopení, ale i soucit. Robert Urban byl jako Tarzan naprosto uvěřitelný, nebojácný i ztracený a zranitelný ve chvíli, kdy se poprvé setkává s lidmi. Velmi se mi líbil i po pěvecké stránce. Osobně Tarzana považuji za nejlepší roli, v níž jsem Roberta Urbana měla dosud příležitost vidět.

Moje NEJOBLÍBENĚJŠÍ POSTAVA v Tarzanovi je Jane. V podání Petry Vojtkové celé představení svou přítomností doslova rozsvítí. Líbí se mi její spontánnost i nadšení pro vše, do čeho se pustí. Stejně tak mám ráda její přístup k životu, na svou dobu velmi pokrokový. Její společné scény s Tarzanem mě asi baví ze všeho nejvíc, zejména ty počáteční, kdy se postupně seznamují. V premiérovém obsazení byla chemie mezi touto dvojicí skutečně ohromná.

NEJROZJETĚJŠÍ ČÍSLO celé inscenace je píseň Rozbij to!, která otevírá druhou polovinu. Tarzanův gorilí přítel či společník Terk přivádí ostatní gorily do prázdného tábora expedice a prozkoumávají (a demolují) vše, co je pro ně nové a neznámé. Terk mě svojí ztřeštěností vždycky dokáže pobavit a v oblíbenosti bych ho asi zařadila těsně za Jane. Ladislav Korbel jako Terk po přestávce navrátil diváky během pár vteřin zpět do džungle a ukradl si veškerou jejich pozornost. 😊

NEJVĚTŠÍM HRDINOU premiérového večera byla Dita Hořínková, která naprosto skvěle odehrála roli Kaly i s ortézou na noze. V představení tím pádem musely být provedeny určité změny, aby toho byla schopná. Nutno ale podotknout, že nezasvěcený divák to vůbec neměl šanci poznat. Kala tak byla i tentokrát láskyplnou a oddanou matkou, která byla ochotná obětovat Tarzanovi opravdu mnoho.

Ač v tomto muzikálu narazíme na celou řadu dojemných okamžiků, ten NEJDOJEMNĚJŠÍ nastává, když Kala titulnímu hrdinovi prozradí jeho původ. Tarzan se tedy dozvídá, že je člověk (Kým jsem) a musí se rozhodnout. Zůstane, nebo opustí svoji rodinu a odcestuje po boku Jane?

Pokud vás odpověď na tuto otázku zajímá, není nic jednoduššího než se do Divadla Hybernia na muzikál Tarzan vypravit. A nebojte se vzít s sebou i děti. Věřím, že školáci se už v příběhu bez problému zorientují a beze sporu si v něm najdou to svoje. 😊