Muzikál Matilda: Knihy, nebo telka?

Pohádkové příběhy Roalda Dahla jsou mi velmi blízké a stále mě baví úplně stejně jako před lety, kdy jsem se k nim dostala poprvé. Jsem šťastnou majitelkou celé kolekce jeho knih, co zdobí moji knihovnu, a čas od času se ráda do některé z nich začtu. Mohu tak prožívat úžasná, někdy trochu bláznivá dobrodružství, a spolu s tím si vychutnávat krásné ilustrace Quentina Blakea, které asi už budu mít jednou provždy s dílem Roalda Dahla spojené. Vlastně i díky nim mám poměrně jasnou představu, jak by měli jednotliví hrdinové vypadat ve filmovém či divadelním zpracování a pokaždé se trochu obávám, že by tato moje představa nemusela být naplněna. Již teď ale můžu říct, že v Městském divadle Brno, do kterého jsem se vypravila záhy po premiéře na muzikál Dennise Kellyho (scénář) a Tima Minchina (hudba a texty) Matilda, vycházející právě z Dahlovy knížky, se mé obavy rozhodně nestaly skutečností. Naopak, z jeviště MdB nás zavalila taková smršť energie, nadšení, elánu a radosti, že to muselo vyvolat úsměv na tváři snad i tomu největšímu morousovi v publiku. 😊

Příběh Matildy (dle české verze knihy též Matyldy) znám nejen z knižní předlohy, ale neminul mě ani film z roku 1996, který se, dle mého názoru, moc povedl. Na muzikálové zpracování jsem tedy byla hodně zvědavá a těšila se. Ala na druhou stranu jsem se i malinko bála, jak se povede obsazení titulní hrdinky, na které vlastně celé představení stojí. Například z Billyho Eliota uváděného v DJKT vím, že muzikál postavený na dětském herci může dopadnout víc než skvěle, ale zvědavost i nedočkavost zkrátka přetrvávaly. A velká očekávání vzbuzovaly i veškeré dostupné propagace na sociálních sítích, kterých bylo u tohoto titulu skutečně všude plno.😊

Až konečně nastal dlouho očekávaný okamžik, usedla jsem do hlediště, a zatímco jsem se mohla kochat barevnou a hravou scénou Petra Hlouška a kostýmy Elišky Lupačové Ondráčkové, postupně se nám začal rozkrývat Matildin příběh.

Téměř všichni rodiče jsou na své děti pyšní a řada z nich své ratolesti dokonce vidí jako ty nejúžasnější a nejchytřejší děti v širokém okolí, přestože realita mnohdy bývá poněkud odlišná. Co by za takové rodiče dala titulní hrdinka tohoto muzikálu! Matilda Wormwoodová je totiž přesně tím dítětem, které by si takovou chválu zasloužilo právem. Je zkrátka ve všech ohledech mimořádná. Má ale obrovskou smůlu. Ona se totiž narodila do rodiny, kde to nikdo nevidí. Její znalosti a inteligence jsou všem na obtíž a její vášeň pro čtení (kterému se naučila sama) všichni odsuzují, místo aby se dočkala jakékoliv podpory. Manželé Wormwoodovi i Matildin starší bratr tráví veškerý čas sledováním televize, a jak nám sám pan Wormwood v jedné písni prozradí, vše, co znají, je právě televize naučila. Matilda se tak právem cítí nepochopená a sama. Je však veliká bojovnice a o své štěstí se dokáže pořádně poprat. Její osud se má změnit v okamžiku, kdy začne chodit do školy. Zde sice poznává zlou a zákeřnou ředitelku školy, slečnu Trunchbullovou, která malé děti vysloveně nesnáší, ale získá také uznání svých spolužáků, a především porozumění a lásku mladé učitelky, slečny Honeyové. Dokáže si Matilda své štěstí vybojovat a pomoci i těm ve svém okolí, kteří si její pomoc zaslouží? Jelikož se jedná o představení cílené i na dětské publikum, pravděpodobně si domyslíte, že ano. 😊

Přesto si ale troufám tvrdit, že budete chvílemi překvapeni, a to nejen tím, jak se celá zápletka vyvíjí. Narazíte též na řadu momentů, které může pochopit a nechat se jimi oslovit či dojmout pouze dospělá část publika. Představení tak zůstává dostatečně živé pro všechny věkové kategorie a jsem přesvědčená, že se nikdo z diváků nebude nudit. Značný podíl na tomto úspěchu má bezesporu jeho režisér Petr Gazdík, který navíc stojí za velmi povedeným překladem. Já osobně bych se ale přikláněla i k tomu, přeložit (obdobně jako v knize) i jména těch postav, která je do určité míry charakterizují. Přece jen se jedná o představení i pro menší děti, a ty tyto slovní hříčky v této podobě jen těžko ocení.

Hudba Tima Minchina se jednoznačně trefila do mého vkusu a narazíte zde i na písně, které si budete pamatovat. Asi nejzajímavější hudební čísla jsou ta odehrávající se ve škole, kde získává prostor předvést svůj talent početná skupina dětských herců, kterým „vypomáhá“ podobný počet herců již dospělých, ale vystupujících zde v rolích starších spolužáků. 😊 Úvodní číslo ze školy, scéna s houpačkami a téměř závěrečný moment, v němž se děti proti paní Trunchbullové vzbouří, jsou skvěle zvládnutá nejen pěvecky, ale také díky nápadité choreografie Carli Rebeccy Jefferson.

Jak jsem již dříve zmínila, obsazení dopadlo skutečně na jedničku a v podstatě jsem měla pocit, že se přede mnou zhmotnila knížka a vystoupili z ní její hrdinové. V kombinaci se scénou, kostýmy i maskami byli všichni naprosto přesní.

Jako první se zaměřím na postavu titulní, tedy na představitelku Matildy, Annu Bergerovou. Tuto mladou slečnu jsem měla příležitost vidět poprvé a už v prvních pár minutách mi bylo jasné, jak skvělou volbou pro tuto roli byla. Okouzlila mě svojí bezprostředností, výřečností, nebojácností i velmi dobrým zpěvem. Vyzařovala z ní ohromná jistota, ale v momentech, kdy přesvědčovala sama sebe i své okolí, jak jsou na ni její rodiče pyšní a stojí za ní, byla zkrátka dojemná.

Muzikálová Matilda miluje vyprávění příběhů a jeden dojemný příběh o osudech eskamotéra a akrobatky, který v průběhu děje vypráví, nás paralelně provází zároveň s jejím vlastním osudem. Anička mě vždy v těchto scénách naprosto okouzlila. Dokázala příběh neuvěřitelně prožít a měla jsem z ní pocit, že se jím dojímá úplně stejně, jako dokázala pokaždé dojmout mě. Ač jsem do budoucna zvědavá i na alternace v této roli, Anna Bergerová pro mě jednoznačně Matildou BYLA a její výkon byl rozhodně nezapomenutelný.

Ve škole je Matilda obklopena celou řadou spolužáků, z nichž mnozí dostávají poměrně veliký prostor. Také v těchto menších rolích dopadlo obsazení skvěle a ocenit musím nejen výborné výkony herecké a pěvecké, ale též zvládnutí scén s náročnou choreografií či triky, kterých bylo v Matildě skutečně mnoho. Nejvýrazněji mě zaujali Karolína Čtveráčková (Wendy) a Petr Horký (Bruce).

A nyní přistupme již k rolím dospělým.

Mezi nimi dominovali Lukáš Janota a Svetlana Janotová v rolích Matildiných rodičů. Bylo jasné, že si tuto příležitost doslova užívají, jelikož obě tyto postavy jsou naprosto geniálně napsané. V jejich případě totiž doslova platí „co slovo, to perla.“ Bavili mě vždy, když se na jevišti objevili. Zamilovala jsem se do jejich přeřeků i myšlenkových pochodů (pokud se tomu v jejich případě tak dá vůbec říkat 😂) a byla opravdu radost je sledovat. V kombinaci s totálně ulítlými kostýmy a parukami byli zkrátka dokonalí. Píseň v podání Lukáše Janoty (Vše, co vím, jsem zjistil z telky), mi navíc hrála v hlavě ještě asi dva týdny po zhlédnutí představení a nebylo možné ji z ní vůbec dostat. 😀 „Ozdobou“ rodinného klanu Wormwoodových je ještě Matildin starší bratr Michael, který mě velmi bavil svojí „výřečností.“ 😅 Během mé návštěvy se této role skvěle zhostil Adam Gazdík.

A nyní je čas se přesunout do školy. Tu řídí zákeřná ředitelka, slečna Trunchbullová, bývalá olympionička v hodu kladivem. Ta malé děti nenávidí, a Matildu především, a její výchovné metody tomu proto odpovídají. Obávaná ředitelka je rozhodně výrazná i vzhledově, a to nepochybně i proto, že tato role byla svěřena do rukou muže, v našem případě Milana Němce. Jako slečna Trunchbullová byl perfektní, budil dostatečné obavy, ale zároveň i skvěle bavil.

Protikladem je Matildina paní učitelka, slečna Honeyová, pro níž je charakterická nejen laskavost, vlídnost, ale také obavy a nejistota. Život slečny Honeyové je totiž opředen tajemstvím a je s paní Trunchbullovou spojen mnohem více, než by si kdokoliv mohl přát. Dagmar Křížová byla jako hodná a křehká paní učitelka naprosto ideální. Bylo snadné si ji oblíbit a přát jí jenom to nejlepší.

V rámci početného obsazení bych ještě ráda zmínila Michala Matěje v roli „italského“ tanečníka Rudolpha, který coby taneční partner paní Wormwoodové tvoří již téměř „rodinný inventář“, a dále Johanu Gazdíkovou jako knihovnici, paní Phelpsovou, která se s Matildou přátelí a je nadšeným a vděčným posluchačem jejích příběhů. Zamilovanou dvojici eskamotéra a akrobatky si zahráli Aleš Slanina a Petra Šimberová. V menší dvojroli doktora a (především) mafiána Sergeje stihl zaujmout také Ondřej Studénka. 😊

Matilda je zkrátka kouzelné rodinné představení, které mě uchvátilo svojí hravostí a hlavně tím, že se na jeviště podařilo přenést náladu, kterou ve mně vždy vyvolá i knižní předloha. Je plná bláznivých postav, které nelze brát jinak než s velikou nadsázkou, ale i tak přináší řadu okamžiků opravdu dojemných a nutících k zamyšlení. Pokud chcete načerpat síly, mít lepší náladu a nechat si na tváři vykouzlit úsměv, je toto představení rozhodně správnou volbou. Za tímto zážitkem se určitě brzy do Brna vypravím znovu. 😊