Benefiční koncert Muzikálem bez bariér: Na křídlech historie Kalichu

Zdroj fotografie: Otevřenými dveřmi

Obdobně jako již osm předchozích sezon, se i tento rok konal u příležitosti Mezinárodního dne zdravotně postižených a také Giving Tuesday (tj. Světový den štědrosti a dobrých skutků) benefiční koncert Muzikálem bez bariér, jehož patronka Michaela Tomešová pozvala pestrou škálu hostů z řad svých muzikálových kolegů. Tento koncert se konal v neděli 26. listopadu, tentokrát v Divadle Kalich. A právě fakt, že se koncert odehrál zrovna v tomto divadle, ovlivnil i jeho samotnou náplň. Zazněly zde totiž pouze písně z těch muzikálů, které byly na prknech Divadla Kalich v průběhu jeho existence uvedeny, a to pěkně chronologicky. 😊

Výtěžek koncertu bude opět využit na pomoc zdravotně postiženým, a to prostřednictvím činnosti Poloviny nebe, o. p. s.  Zároveň v kontextu války na Ukrajině a podpory přátelského soužití ukrajinských uprchlíků a dalších obyvatel hlavního města Prahy bude výtěžek koncertu určen také jedenáctiletému Ljubomyrovi ze Zakarpatské Ukrajiny, který usiluje o své uzdravení, aby mohl odložit vozík, na který je upoután.

Nám se sice nepodařilo zhlédnout tento koncert naživo, ale využili jsme možnost sledovat jej alespoň prostřednictvím online záznamu, který na svém webu nabízí spolek Otevřenými dveřmi.

A protože máme čas adventu, napadlo nás se s vámi podělit o naše dojmy z této akce a třeba vás v tomto svátečním období trochu inspirovat, abyste si také pořídili vstupenku na tento online záznam. Nejenže se jedná o krásný kulturní zážitek, ale hlavně zakoupením vstupenky na tento online záznam rovněž finančně podpoříte činnost Poloviny nebe.

Co nás tedy nejvíce zaujalo?

Džejňulka: Koncerty Otevřenými dveřmi mám moc ráda, ale čas letí jako bláznivý, a tak se stalo, že letošní ročník jsem naživo navštívit nestihla. A co hůř, moje domněnka, že na loňském jsem byla, se ukázala jako mylná. 😁 Ve skutečnosti jsem tam byla už před dvěma lety a zcela jsem propásla loňský ročník, který (navíc!) moderoval sám Roman Tomeš, co patří k mým oblíbencům. Jo, zní to jako tragédie, ale tak horké to zas nebude.

Letošní ročník, pořádaný v Divadle Kalich, jsem zhlédla alespoň online a prý když člověk jeden ročník vynechá, tak se nic neděje. Loni právě chyběl Lukáš Adam, ale letos už s Romanem moderovali spolu. 😊 A jako již tradičně se probíralo Romanovo seznámení s jeho ženou Míšou, přičemž „bolestně“ na to vzpomínal i Milan Peroutka coby Míšin bývalý kluk. A nebyl by to Václav Tobrman, aby si nepřisadil a nehodil nějakou tu drobnou narážku na to, že manžele Tomešovy rád navštěvuje… nebo jen Míšu, když není Roman doma? 😁 Chápejte prosím, že o legraci bylo postaráno. 😊

Došlo ale i na krásná hudební čísla, která mapovala historii Divadla Kalich, a to chronologicky – od Hamleta až po Biograf Láska, i když tedy některá díla účinkující přeskočili. Ať už proto, aby koncert netrval až do ledna (ehm, vadilo by to někomu? Dejte vědět v komentářích 😁), nebo to možná souviselo částečně i s tím, že někteří interpreti nemohli ze zdravotních důvodů dorazit. I tak je ale rozhodně na co vzpomínat, jednotlivé písně povětšinou zpívali ti, co třeba v daném díle nikdy nehráli, a tak se jednalo o velmi originální vystoupení. S každým z nich si člověk říkal: „Páni, tak tohle je pecka. To už nepřekonají.“ A hned vzápětí překonali. A pak znovu a znovu.

Z Hamleta mě zaujaly především skladby Nevěrná v podání Felicity Prokešové a duet Elišky Ochmanové a Přemysla Pálka Na vteřin pár se vznést. Přemek zde dokázal, že umí s hlasem hodně čarovat a postupně přidával grády. 😊

V případě písně You’re The One That I Want z muzikálu Pomáda, o niž se postarali Anička Slováčková, Milan Peroutka a dětský sbor, mě zaplavila obří vlna pozitivní energie. U Aničky už jsem něco takového zažila a jen to potvrzuje, že má v sobě neuvěřitelnou sílu. Ale u Milana mi to popravdě div nevyrazilo dech – konečně to pořádně rozjel a před námi stál nový Travolta. Bravo, jen tak dál, Milane! 😊

Nejdřív mě trochu mrzelo, že nedošlo na nic třeba z Osmého světadílu, přičemž dostala prostor díla Mauglí a Atlantida, která zas tolik nemiluju. Ale Zbyněk Fric nám předal hezké poselství o tom, že strach je sice dobrá věc, ale bání je k ničemu a svazuje nás. Pánové Jan Tenkrát (pardon, Vtedy! 😊) a Jan Kříž nám pak předvedli svou slovenštinu díky písním 22 dní a Balada o polnych vtakoch. První nás roztančila, druhá nás vznesla kamsi k nebesům.

V druhé půlce pak k vrcholům rozhodně patřila píseň Aquarius z Vlasů z úst Ivy Marešové. Na duši pohladily i duety, kdy spolu vystoupil umělec spolu s někým mimo branži – Amnestii na neveru vyhlásila Michaela Tomešová spolu s Danielem Digoněm. Samotný závěr pak patřil mrazivě krásné skladbě Můj čas, kterou nám předvedli Roman Tomeš a Kateřina Morozová. A jelikož už víme, že „čas je pouhopouhé prozatím“, tak chvátám a loučím se parafrází textu nové písně Václava Tobrmana, kterou složil za přestávku během koncertu: „Každej den ať je jako večer v Kalichu!“ 😊

Annie: Bohužel jsem neměla letos to štěstí vypravit se v listopadu na koncert Muzikálem bez bariér do Divadla Kalich osobně a o to větší radost mám z toho, že bylo možné zhlédnout ho alespoň online a spojit tak příjemné s užitečným, tedy strávit večer s muzikálem a zároveň i koupí online záznamu přispět na dobrou věc.

Téma koncertu mě navíc tentokrát obzvlášť nadchlo – průřez historií muzikálů v Divadle Kalich! Mé nadšení pro muzikál a existence tohoto divadla trvá totiž přibližně stejnou dobu a mohla jsem tak zavzpomínat na své první návštěvy Hamleta, ještě se dvěma hrobníky a bez moderních úprav, a vlastně na moje první muzikálové návštěvy divadel vůbec. 😊 Na hrobníky bohužel nedošlo, ale tento muzikál, který směle můžu zařadit mezi své srdcovky, mi příjemně oživily rovnou dva duety Hamleta s Ofélií, nejprve v podání již tehdejší Ofélie Sabiny Laurinové (která se snad od tehdejšího účinkování v Kalichu vůbec nezměnila 😊) s Honzou Křížem, či neméně skvělý výstup Přemysla Pálka a Elis Ochmanové.

Postupně nás moderátorská dvojice Roman Tomeš a Lukáš Adam (jejichž vzájemné trumfování a provokování mě moc bavilo) provedla dalšími muzikálovými tituly, které toto divadlo v průběhu své existence stihlo uvést. Přes Galilea jsme se tak dostali i k Jacku Rozparovači (pro mě dosud neznámému) a s ním i k naprosto fantastickému výkonu Marie Křížové. 😊

A na řadu přišla i Johanka s Arku, a v mých očích tak naprosto zazářil Lukáš Adam coby Raimond v duetu s „Johankou“ Michaelou Tomešovou.

Překvapením byl pro mě také Milan Peroutka jako energický a velmi přesvědčivý Danny Zuko, vyznávající se ze své lásky k Sandy, tedy Aničce Slováčkové. A přes Robina Hooda, Mauglího či Atlantidu, jsme pokročili k mému dalšímu oblíbenému zahraničnímu titulu. Tentokrát jsme si mohli užít výborného Richarda Pekárka, který v rytmech rock’n rollu vychvaloval přednosti „modrých semišek“ písní ze Srdcového krále. 😊 

Svůj prostor dostal také Václav Tobrman, jenž v průběhu přestávky složil velmi chytlavý song ze zadaných slov od diváků. Ostatně právě díky kapele, v jejímž čele Václav Tobrman stojí, jsme si mohli v Divadle Kalich užít něco, co na této scéně není zrovna obvyklé – živou hudbu. A ta rozhodně stála za to!

Vrcholem celého koncertu pro mě jednoznačně byla Iva Marešová s písní Aquarius z muzikálu Vlasy. Chybět nemohl ani aktuálně nejúspěšnější titul Divadla Kalich – Biograf Láska. Z něj mě dojal hlavně duet Romana Tomeše s Kateřinou Morozovou (tato amatérská zpěvačka se svého pěveckého debutu s Muzikálem bez bariér úspěšně zhostila již minulý rok), který celý koncert uzavíral.

Je mi jasné, že sledování online koncertů není totéž jako prožít stejný zážitek naživo. Přesto mám na webu Otevřenými dveřmi několik takových, které mě i tak dokázaly nadchnout a udržet si moji pozornost. K těm se pak opakovaně vracím a jednou za čas si záznam znovu pořídím. Osobně si myslím, že tento koncertní průvodce muzikálovou historií Divadla Kalich se zařadí mezi ně a nevidím ho naposledy. Opravdu se moc povedl. 😊