Muzikál Srdcový král: Elvis, Shakespeare a hlavně hodně lásky

Zatímco v Hybernii se v novém muzikálu ze všech sil snaží ‚zapomenout na Shakespeara‘, konkurenční Divadlo Kalich na to šlo jinak a naopak nám po pár letech pauzy vrátilo představení Srdcový král, co si od Shakespeara vypůjčilo zápletku Večera tříkrálového, jen ji posunulo v čase blíž k nám. Srdcový král autora Joea DiPietra, který je u nás uváděn v překladu a s texty Adama Nováka, je navíc ve své podstatě hit muzikálem, jelikož je po hudební stránce složen z písniček z repertoáru Elvise Presleyho.

Příběh známý po staletí, k tomu slavné písničky, to zní jako něco spíchnuté horkou jehlou. Popravdě jsem tak od své první návštěvy v dubnu 2019, těsně před derniérou, moc nečekala. Výsledek mě ale poměrně mile překvapil, a když se muzikál dočkal opětovného uvedení, i když jen na 20 termínů, vyrazila jsem ráda znovu. Obsazení se mezitím v lecčem pozměnilo, jen je škoda, že si z první návštěvy už zdaleka nepamatuji všechny detaily, tím pádem by nebylo fér srovnávat. Spíše se tedy zaměřím na to, co jsem viděla v listopadu 2023, ovšem znáte to, někdy mi to asi stejně nedá. 

Každopádně tentokrát jsem do divadla vzala maminku i jednu kamarádku, která je mimo okruh Statečné party. Spokojené jsme byly všechny tři a dokonce to vypadá, že by se mi mohlo povést maminku zlanařit ještě na jednu návštěvu, abychom v hlavních rolích zhlédli ještě druhou várku alternací. 

Už jsem zmiňovala, že děj se inspiroval Shakespearovým dílem, pravda ale je, že pokud Večer tříkrálový neznáte, vůbec vám to překážet nebude. V podstatě potřebujete vědět jen to, že jedno docela obyčejné městečko má přísnou starostku. Ta neuznává rokenrol ani projevy fyzické lásky na veřejnosti. Když se ale objeví na scéně Chad, drsňák s motorkou a kytarou, začne se vše v městečku postupně měnit. Dokonce i šikovné opravářce Natalii Chad zamotá hlavu, jen škoda, že on má oči pro jinou. Někdo jiný zase tajně (tedy pokud jste slepí 😁) miluje Natalii. A v lásce plave i její táta Jim. Díky tomu v podstatě sledujeme, jak se ten milostný propletenec rozplete. 

I když muzikál trvá tři hodiny, vůbec mi to nepřipadalo přehnaně dlouhé. První polovina byla v mých očích skvěle nadupaná a rozjetá, teprve u druhé už jsem měla dojem, že je děj trochu protahován a zdržován, zatímco já už to v duchu trochu hnala ke šťastnému konci. Myslím, že v tomto případě nemusím ani s rozuzlením dělat žádné velké tajnosti, je to vyloženě americký happy end, kdy nikdo nezůstane sám, všichni jsou zaláskovaní a konečně i správně napárovaní, dojde i na nějakou tu svatbu. Upozorňuji dopředu, je to pohádka, možná i trochu kýč. Ale pokud přežijete sladký konec, z něhož vás trochu rozbolí zuby, dočkáte se rozjeté show, skvělých hudebních čísel a pár velmi vtipných momentů. 

Hudebně je tam opravdu jedna pecka za druhou, pro mě nejlepší ale zůstávají dva hity. Jedním z nich je Chadovo úvodní číslo, C’mon Everybody, kde v české verzi s nadšením zpívá: „Miluju lásku“. 😊 A já s ním vždycky vřele souhlasím, i když o tom vím prd. Druhým mým favoritem je Can’t Help Falling in Love alias Zamilovaní, kde mi utkvěl především tklivý refrén: „Proč skrývat mám zamilování své?“ Uzavírá první polovinu inscenace a vrátí se nám i na konec 💖.

Po vizuální stránce je určitě také na co koukat. Asi nejvíc mě okouzlily kostýmy (Zuzana Straková, spolupráce 2023: Radek Fišer), navozující atmosféru 50. a 60. let minulého století v Americe. Přitom natolik pěkné, že by se kolikrát daly nosit i dnes. A všechno je to barevné a pestré, aniž by z toho bolela hlava. Parádu nám tu dělají modré semišky, pro děj je důležitá i jinak dost nehezká lovecká čepice. Naštěstí je to v i dialozích zmíněno, takže v pořádku 😁. Nepřežijeme zde bez několika hustých kožených bund, vládnou tu i flanelové košile a džíny, narazíme i na montérky či něco na ten způsob, nechybí ale ani krásné šaty…  

Scéna Šimona Cabana (ujal se též režie) pak byla neuvěřitelná především v tom, že zabrala hodně místa velkou šedou konstrukcí s pár schůdky a třemi otvory s roletami i mřížemi. Všechno tohle bylo velmi multifunkční a pravidelně se díky tomu prostředí otočením a nějakou tou úpravou měnilo z garáží na bar, vězení, schody před radnicí a dokonce i na místní muzeum s knihovnou. Tam pak antické sloupy nahrazovali rovnou herci, respektive asi spíše herečky. 

Občas byla nějaká ta zatmívačka, ale někdy se scéna měnila „za pochodu“, třeba i během tanečních čísel. A to už pak člověk opravdu ta divadelní kouzla nestíhá sledovat. Choreografie Petry Parvoničové byly značně pestré a jistě náročné, pracovaly i s tanečními prvky typickými pro tancovačky z 50. let. Stačí si představit, jak holka v nadýchané sukýnce roztáhne nožky a skočí na chlapce…. dobře, možná chápu, že tohle mohlo nějaké úzkoprsé starostce připadat hříšné 😁. Nám divákům to ale lascivní nepřipadalo. Mně osobně snad jen připadala trochu přes čáru scéna, kdy slečna Sandra přirovnává Chada k psovi. Taneční číslo tu pak mají herci v psích oblečcích, navíc v růžové barvě. Trochu zvláštní 😁.

Stejně jsem ale musela ocenit, kolik se toho na jevišti v některých momentech odehrálo. Vždyť to není legrace, když vám pořádný kus scény zabírá skutečná motorka, od pohledu nadupaná mašina 😊. Líbilo se mi její využití, charakteristické zvuky jejího startování by se asi nahradit nedaly. Nevadilo mi ani to, že jsem chvílemi cítila vůni nafty nebo benzinu (pardon, nepoznám, co přesně to je, ale prostě jsem si hned připadala jako na pumpě či v autoservisu, což je vlastně vzhledem k ději dost na místě). I když jsem zaslechla pár divaček, že si na to stěžují. Jako větší nepříjemnost mi připadalo použití kouřových efektů. Leckdy bylo „začouzeno“ až dost a bylo to cítit nepříjemně, tím pádem bych klidně trochu ubrala.

Trochu to i souvisí s tím, čeho jsem si všimla až teď, když jsem měla možnost v roli Chada vidět drsňáka se zářivým úsměvem a hlubokýma očima, Přemysla Pálka. Zejména v úvodních scénách, když se Chad objeví, je nejenže všude dým, ale je na něj namířen speciální kužel světla. Navíc zvuk při jeho replikách využíval zvláštní efekt, jako by měl Přemek trochu ozvěnu. Na mě to celé působilo jako nějaké zjevení „Deus ex machina“ a přemýšlela jsem, jestli je možné, že jsem za těch pár let zapomněla natolik očividný detail, že je Chad nějaký moderní Ježíš či anděl, co přišel vyřešit problémy všech okolo.

Působí to trochu mimo, protože Chad rozhodně není prorok, je to jen obyčejný kluk, co si musí sám srovnat, co v životě chce a koho vlastně miluje. Ale nebojte, oni mu to diváci v rámci jedné scény rádi vysvětlí 😂. Maximálně je to ještě král rokenrolu. Ne, počkejte, to byl vlastně Elvis, přičemž Chad má sice občas podobně frajerské pohyby a gesta, ale rozhodně není karikaturou tohoto umělce (a nemá ani Elvisův účes, měla bych dodat). A proto Chada nazveme princem rokenrolu 😊. Přemysl Pálek byl naprosto skvělý pěvecky i herecky a nechyběl mu humor. Díky tomu byl Chad sympatický, i když se zrovna choval jako macho.

Alternací je Honza Kříž, kterého jsem viděla před lety (a to po boku Petry Koskové). Ráda bych si to ještě zopakovala, abych mohla pochválit i jeho. Dokonce i moje maminka po zhlédnutí muzikálu řekla, že se na to Honza jistě hodí. Rovněž bychom byly zvědavé na Ninu Horákovou v roli Natalie. Já už jsem měla to štěstí ji v některých muzikálech vidět a slyšet, přičemž asi nejvíc na mě zapůsobila v Lazarovi, kde se stala jedním z mála důvodů, proč jsem to dílo vlastně vůbec zvládla dokoukat do konce.

Tentokrát jsme v divadle zastihli Míšu Tomešovou, pro kterou je sice role Natalie ještě poměrně čerstvou záležitostí, ale v ‚Srdcákovi‘ jako takovém už nováčkem rozhodně není. Před lety jsem ji viděla v roli Lorraine, nyní už povýšila na hlavní roli. A já se tomu vlastně ani nedivím, v Kalichu dostává stále lepší a lepší příležitosti a já si nemyslím, že by to bylo proto, že je známá ze seriálů, nebo snad proto, že by v tomto divadle nemohli sehnat někoho jiného. Naopak, myslím, že je Míša skvělá a hlavně, a to je možná nejdůležitější, na sobě nepřestává pracovat. Jako Natalie se mi líbila moc, především jí to slušelo v těch šatech s originálním vzorkem ve tvaru olejové skvrny 😂. Ovšem bylo pro mě těžké uvěřit, že Chad dokáže Natalii tak dlouho přehlížet, zvlášť když je prostě sakra půvabná 😊.

No jo, chlapec byl holt zainteresován jinde. Konkrétně mu učarovala inteligentní a vznešená dáma, slečna Sandra, kterou ztvárnila Marika Procházková. Nejprve mi připadalo, že tohle obsazení je trochu úlet, ale brzo mi sklaplo. Marika Procházková vypadala opravdu skvěle a hlavně byla dokonale vtipná tím, jak ze sebe dělala dámu, mluvila vysokým hláskem a dávala na všechno důraz. Geniálně si z toho utahovala postava Sylvie, co se s ničím nepáře. Měla jsem už dvakrát to štěstí vidět v této úloze Marii Křížovou. Přiznávám bez mučení, z první návštěvy mi příliš neutkvěla, sice jsem jí a jejímu milému fandila, ale asi jsem víc pozornost věnovala jiným dvojicím. Tentokrát ale říkám, že Maruška Křížová se mi líbila z celého castu jednoznačně nejvíc. Jestli já už trochu nestárnu a nerozumím spíše Sylvii a její hrdosti navzdory opuštěnosti. Každopádně i pěvecky to byl skvělý zážitek, něco natolik energického, silného a procítěného už jsem dlouho neslyšela.

Mezi mé favority patřil rovněž Jim v podání Zbyňka Frice. Toho jsem si naopak pamatovala dobře a tato role mu skutečně padla jako ulitá. Hodný tatínek, správný chlap, jen tedy chvíli se až moc inspiruje Chadem, ale to je zase velmi vtipné pozorovat. Navíc jeho „hhhuuuuuuuuuuuuuuuustýýýýýýýý“ bylo… no, hustý, jak jinak 😊.

Srdce na svém místě má i Dennis alias Jan Tenkrát. Další jméno z obsazení, co jsem viděla už podruhé. Vlastně už si jinak Dennise ani neumím představit (a Jima či Sylvii tuplem ne 😊) a je mi ho vždycky líto, že ho Natalie přehlíží. Když už ho ale nevidí jako ideálního partnera, alespoň si uvědomuje, že v něm má věrného kamaráda. A to též není k zahození. Alespoň to není holka nevděčná. 

V roli Sylviiny dcery Lorraine se nově objevuje Natálie Halouzková. Podobně jako v Biografu Láska podala standardní výkon a nemám jí co vytknout. Na divadle mě určitě baví víc než v seriálech, a tak doufám, že do budoucna dostane ještě další zajímavé příležitosti a konečně i nějakou roli, kde bych si z ní sedla na zadek. Je mladá, a proto věřím, že to přijde.

Naopak Tomáš Löbl v roli Deana už je „stálicí“, jen tedy oproti roku 2019 má daleko delší vlasy. Mrzí mě to, ale k roli Deana, studenta vojenské akademie, se to vůbec nehodí. Ty sponky mu jeho hřívu držely v podstatě jen na čestné slovo.

Jeho matku, starostku Matildu, ztvárnila Alžběta Vomáčková. Pro mě zcela nová tvář, naprosto ale splynula s danou postavou. Naprosto jsem věřila, že mám před sebou stárnoucí a nešťastnou ženštinou, o to větší překvapení pak bylo, když jsem toto jméno zadala do Google vyhledávače a odevšad na mě koukala úplně jiná, mladší a krásnější Alžběta. Zůstává mi z toho rozum stát! 😊

Též Martin Bačkovský alias šerif Earl mě překvapil jiným vzhledem, rovněž měl delší vlasy, než jaké jsem u něj doposud vídala. Vzhledem k charakteru role to nevadí, zkrátka je trochu zanedbaný a nemá čas dojít si k holiči, když věčně nasává 😂. Naštěstí v závěru vystřízliví a má ke všemu co říct. Celou dobu měl navíc jiskřičky v očích, co dávaly znát, že to s Earlem asi není ještě tak zlé.

Jiskřičky v očích jsem měla určitě v Kalichu i já. To víte, já mám romantické příběhy ráda. I když tedy nechápu, jak se povedlo v závěru v rychlém sletu uspořádat hned několik svatebních obřadů naráz, a proto jsem vlastně ráda, že jeden z párů tomu davovému šílenství nepodlehl a místo svatby radši odjel na zkušenou do světa. To byl vlastně ten můj happy end, protože ne každý se snad musí ženit a vdávat, ne? 😊 Hlavní je, že láska zvítězila na všech frontách a Srdcový král tím dostál svému jménu. Elvis zůstává králem rokenrolu, v oblasti milostných záležitostí pak titul panovníka svěříme tomuto muzikálu, případně klidně celému Divadlu Kalich. Vždyť to jsou vlastně experti na otevírání lidských srdíček 😊.