Představení Saxana: Kouzla, alternativní vesmír i překvapení

Saxana

„Saxano, v knihách vázaných v kůži… Zapsáno kouzel je víc než dost!“ Píseň, která nás provází již od roku 1972 díky filmu Dívka na koštěti. Osudová písnička i role pro Petru Černockou. Věřím, že většina z vás ví, o co jde a pohádku jste viděli přinejmenším jednou. Třeba víte i to, že se ve Studiu DVA hraje Saxana, divadelní adaptace tohoto filmu.

Já jsem svou návštěvu delší dobu odkládala, pořád jsem na něco čekala, aniž bych pořádně věděla, na co vlastně. Nejdřív jsem asi přemýšlela nad alternacemi hlavní role a řešila, kdo je na mateřské dovolené a kdo ne, později jsem zase viděla Šíleně smutnou princeznu a nechtěla jsem dvakrát po sobě na podobné představení. Nakonec jsem se ale 22. října na scénu v pasáži Fénix na Václavském náměstí přece jen vypravila, plná očekávání a zvědavosti.

Čekala jsem vlastně výsledek podobný již zmíněné Šíleně smutné princezně, kdy se dočkáme v podstatě všeho důležitého z filmové předlohy, ale Studio DVA tomu dodá nový a modernější kabátek. Do jisté míry se to skutečně vyplnilo, i když některé aspekty byly přece jen rozdílné. Například co se týče kostýmů, divadelní Saxana se oblékla jinak než ve filmu, ale zároveň si zachovala jasný punc dob 70. let a minulého režimu. Ano, včetně typických květinových vzorů. Simona Rybáková očividně ctila předlohu, ale zároveň se jí nenechávala zbytečně svazovat. Dokonce i ikonické šaty hlavní hrdinky nejsou žádnou kopií 1:1, ač jsou v podobném stylu, jdou svou vlastní cestou.

Podobně je to se scénou (Šimon Caban), rozhodně se nikdo nesnažil na prkna, co znamenají svět, přenést vše do puntíku stejně, ale zároveň to má pořád stejnou atmosféru. Fascinovalo mě, jakým způsobem se jednotlivá prostředí měnila, stačilo pootočit a byli jsme zas někde jinde. Někdy třeba stačí jen obyčejná chodba s dveřmi a výtahem, přesto na vás hned dýchnou doby dávno minulé. Případně se to doladí drobným detailem – například ve třídě ve škole za socialismu nechybí fotka prezidenta Gustáva Husáka. Mimochodem portrét v jeden moment také spadl a Ivaně Chýlkové, co si zahrála soudružku učitelku, se chvíli nedařilo ho vrátit na místo. A též se povedl výborný přeřek, když někdo o obrazu mluvil jako o panu řediteli a následně se opravil, že jde vlastně o prezidenta. Tyto chvilky zaručeně pobaví nás dospělé, ale děti si tam najdou zase to své. Ostatně, některé repliky jsou trochu upravené a přizpůsobené dnešní době. Dokonce i některé dobové reálie jsou malinko jinak.

Pokud jde o příběh jako takový, kostra zůstává stejná, ovšem režisér Šimon Caban, co pohádku pro divadelní účely upravil, trochu seškrtal postavy a některým malinko změnil i osud. Herci většinou ztvárňují figur hned několik, ale k tomu se podrobněji dostaneme ještě později. Každopádně pokud znáte filmovou Dívku na koštěti už nazpaměť, v první polovině představení jistě neshledáte mnoho změn. I když nějaká zjednodušení nastanou a občas to malinko drhne i co se logiky týče. Například Saxana je na chodbě před bytem u Bláhů, naproti pak bydlí soudružka učitelka. Saxana si sežene koště, nasedne a skončí kde? U učitelky doma. Ehm, opravdu na tohle potřebovala koště? 😂 Další drobná chybka je pak ve scéně v blázinci. Saxana tam rozmlouvá s místní pacientkou a hlavně s hlavou Honzy. Nevíme, kde zůstalo jeho tělo, ale když sestřička spatří hlavu bez těla a volá posily, najednou už je Honza zase celý. Saxana mu ještě rovná krk a pak oba mizí, přičemž v tuhle chvíli to v sále malinko zašumělo a všímaví diváci se podivili, kde to tělo tak najednou vzal. Přece jen víme, že ve filmu figurovala ještě busta Napoleona, ale na tu tady nedojde. To jsou ale nicméně nanicovaté detaily, kterých si možná ani každý nevšimne. A děti to řešit nebudou 😊.

Jen pozor, druhá půlka představení už se předloze podobá jen „z rychlíku“, i když konec je zase ten starý, dobrý a nefalšovaný, o to se bát nemusíte. Než ale přijde „a žili šťastně až do smrti“, čeká nás dramatická honička, při níž trio zloduchů Rousek, Bujnoch, Adámek s Lexikonem kouzel vyvádějí lotroviny a Saxana s Honzou jsou jim na koštěti na stopě. Dopředu říkám, na divadle nečekejte proměny kluků v arcibiskupy a už vůbec žádné automobily a jejich přeměny. To vše je tu vyřešeno trochu jinak – cestovat sice budeme, ale popravdě spíše v čase než v prostoru. Dle roku, který je vyřčen, se s našimi hrdiny dostáváme do současnosti, jenže to vlastně vůbec neodpovídá. Zřejmě se tudíž celý příběh odehrává v alternativním vesmíru, který má s tím naším jen společné prvky. Tak to je síla, řekl by Marty McFly v Návratu do budoucnosti. „U všech Skotů!“ zareagoval by profesor. Popravdě i já jsem v divadle seděla s očima navrch hlavy. Takový odklon od originálu jsem nečekala a natolik moderní pojetí už na mě bylo trochu moc.

Na druhou stranu – uvědomuji si, že já rozhodně nejsem cílovou skupinou Saxany ve Studiu DVA. Dovedla mě tam kromě zvědavosti i moje láska k pohádkám, ale jinak tento kousek samozřejmě patří primárně rodinám s dětmi. Rodiče se možná malinko podiví, ale nakonec asi i oni přistoupí na tato pravidla hry.

A co děti? Ano, mají si kde hrát 😂. Ale hlavně je Saxana bude neskutečně bavit. Sama jsem viděla v divadle spoustu rozjařených tvářiček. O pauze byl díky nejmladším divákům pořádný šrumec, ale během představení jsem nezaznamenala ani jeden rušivý element. Všichni seděli a ani nedutali. Možná i díky řadě kouzelných čísel a různých triků, která na divadle uvidíte a o která se postarali Roman Štabrňák a Pavel Dolejška. Kolikrát jsem z nich byla také jako u vytržení. Jedno kouzlo pak Roman Štabrňák učí i nás a zve na jeviště malého diváka z první řady. My jsme kupříkladu mohli sledovat trik v podání šikovné čarodějky Dominiky a zjistili jsme, že je bosa 😊.

Daleko víc mě ale uchvátila například proměna plakátu v pokoji Honzy Bláhy. Moc se mi líbilo i to, jak se Saxana proměnila v sovu, případně jak bleskově se z holky stala slepicí. Proměna učitelů na králíky byla asi nejsložitější, ovšem když se z nich znovu stávají lidé, je to naprosto perfektní. Už jen to stojí za vidění 😂.

Pro nás, starší ročníky, může být cenou útěchy, že v divadelní verzi zazní i slavná filmová píseň (hudba Angelo Michajlov, text Pavel Kopta), navíc v podání samotné Petry Černocké. Ta se na závěr objeví jako speciální host, a to ve filmovém kostýmu Theodora Pištěka. Tudíž původní Saxana je zpět a slabší povahy to jistě musí dojímat. Je to celkově hezké gesto.

Filmová hudba je použita vícekrát, podobně jako v Šíleně smutné princezně, ovšem na rozdíl od ní, jsem zde měla pocit, že nebyla tím jediným, na čem hudební složka stojí. David Solař napsal i pár dalších skladeb, které otextoval Jan Fischer. Bohužel pro mě nebyly natolik chytlavé, abych si z nich odnesla hlubší dojem. Záporácká píseň tria kluků mě sice bavila, ale působila na mě trochu prvoplánově. A Honza se Saxanou coby hlavní romantická dvojice nedostali zrovna moc prostoru, i když tedy jejich píseň Mít rád, pro mě patřila zrovna k těm nejvýraznějším skladbám, co se nejvíce hodily do daného momentu v ději.

Teď si pojďme trochu posvítit na to, kdo si vlastně v tomto kousku zahrál. V titulní roli můžeme vídat Bereniku Kohoutovou a Vendulu Příhodovou. Do divadla jsem šla s tím, že nevím, která z nich bude hrát a je mi to vlastně jedno. Při pohledu na ferman jsem ale pocítila velkou radost – hrála druhá ze jmenovaných dam. Tajně jsem si to asi přála, protože mě už před časem přesvědčila, že je skvělá.

Rozhodně se to potvrdilo i zde, a líbilo se mi, jak moc ztřeštěná a rozlítaná tahle její Saxana vlastně je. Nesnažila se být drzá, jen jí to prostě ve škole nebavilo. A hlavně to u mě vyhrála už tím, že jí nechutnalo pivo a raději si místo něj dala coca-colu 😂. Ale vážně, když se Vendulka připojila k Petře Černocké a začala zpívat tu slavnou píseň, div jsem nezačala tancovat. To mělo drive a šťávu, panečku. Velká škoda, že tu neměla víc pěveckého prostoru. Hned se mi zas jednou postesklo po Hedwig, protože tam bych si jejího hlasu v závěru užila plnými doušky. Tak, že bych ještě někdy zašla? 😊

Partnerem jí byl Honza alias Václav Jílek (jako understudy působí v této úloze Milan Ligač). Vytvořili spolu moc pěkný pár a připadalo mi, že Václav bere tuto roli zlehka a s nadhledem. Přece jenom ví, že nemá smysl tlačit na pilu, když má představovat žáka deváté třídy. 😊 Každopádně stále působí mladistvě.

Ze školních lavic je určitě nějakou tu dobu i Štěpán Benoni, co se tu ujal role záporáka Rouska. Přesto se podle mě na roli hodí a hlavně tvoří docela sehranou partu s Bujnochem (Filip Hořejš) a Adámkem (Milan Ligač, případně understudy Viktor Novák, ale viděla jsem prvního z nich). Jsou mu věrnými kumpány a poslouchají ho na slovo, i když je z nich vlastně asi nejmenšího vzrůstu, na což nás v jedné scéně vtipně upozorní Václav Jílek coby Honza.

Ostatně, podobně vtipná interakce (detailně prozrazovat nebudu) proběhla i mezi divadelním představitelem Rouska a tím filmovým, tedy Janem Krausem. Ten si v Saxaně střihl několik roliček, například doktora v nemocnici, ale především dva pány ředitele – ten v kouzelném světě má samozřejmě pár ručiček navíc, ten v lidském světě má zase astma a neuvěřitelně vtipnou paruku. Diváci tedy náležitě ocenili všechny tyto jeho podoby😂.

Velký prostor dostala rovněž Ivana Chýlková. Nejprve nakráčela na scénu coby Saxanina učitelka, s pořádnými pařáty místo rukou, jinak jsme s ní ale většinu času trávili coby s trochu zakřiknutou, ale dobrosrdečnou soudružkou učitelkou pánů Bláhy, Rouska, Bujnocha i Adámka, zároveň sousedkou Bláhových. Musím ocenit, že tyto role byly vlastně takové protipóly – žena vamp versus šedá myška. A ještě se zuby à la králík, že 😂. To byl tedy výkon, tleskám. Understudy je v tomto případě Veronika Morávková.

Další tváří školní sborovny je botanička Koutná v podání Petry Koskové, která si zahrála i zdravotní sestru. I na malém prostoru zvládla pobavit. Stejně tak s minimem času na scéně čaroval i Vilém Udatný coby tatínek Bláha, ale též Netopýr, tedy otec Saxany, o němž ve filmu jen slýcháme. Asi si sami dokážete představit, který z těch dvou je lepším otcem svému potomkovi, nicméně ona to není úplně legrace viset pořád hlavou dolů 😊.

V roli školníka můžeme vídat Romana Štabrňáka, který je rovněž kouzelnickým průvodcem představení. Ke všemu přistupoval velmi pragmaticky, a dokonce ani kouzelné věšení prádla mu nedělalo sebemenší problém. Co by ostatně neudělal pro paní kolegyni, které tvář i hlas propůjčila Sabina Remundová. Jejich společné taneční číslo pobavilo, i když je tedy pravda, že bych se asi obešla i bez něj. Ale co rozhodně nemělo chybu? Když se Sabina Remundová převtělila též v pacientku z blázince! Samo o sobě je to vtipná pidirolička, jenže musí se to umět podat. To se zde jednoznačně podařilo. A jako bonus už pak působily její skopičiny s párečky 😊

A pozor, tím ale výčet herců vlastně nekončí. V Saxaně je totiž oživlé skoro všechno, na co si jen vzpomenete. Ať už je potřeba ztvárnit žáky ve škole, policisty, čerty, nebo i něco tak absurdního, jako je závěs, lampa, socha, topení, apod., postarají se o to herci z company, v mém případě to byli Tereza Marková, Vendula Skalická, Zdena Hubeňáková, Viktor Novák a Karolína Havelková.

Když je potřeba, věnují se i tanečním scénám. Těm choreografie připravila Petra Parvoničová. Nejvíc jsem si zapamatovala úvodní číslo studentek (i když jedna tedy měla vousy 😂) kouzelnické školy.

Navíc celé představení uteklo jako voda. V programu se dočteme, že trvá 2 hodiny a 10 minut i s přestávkou, ale pocitově to bylo mnohem méně. Příběh má výborný spád a zkrátka není čas se nudit. Ale možná už vás nudím já, ne? 😊 Už tedy jen popřeji hezkou zábavu, nebo si rovnou také jedno kouzlo zkusím (vlastní výroba 😂) – „Dexempo armonizatum theatrex!“ Dejte vědět, jestli to zabralo 😉.