Muzikál Anděl Páně: Rozzářený vánoční stromek s Petronelem na špici
Tak já už mám Vánoce! Atmosféra svátků – oficiálně zahájena. Samozřejmě na tom měl podíl i muzikál Anděl Páně, který jsem v Hudebním divadle v Karlíně viděla už den před jeho slavnostní premiérou, a to díky kamarádce, co byla v tomto ohledu ještě nedočkavější než já. Ale jak už víte z článku, kde jsme přiznávali, na jaké divadelní kousky se nejvíce těšíme, na Anděla bych stejně dříve či později vyrazila. Měla jsem velká očekávání, ale zároveň se mi docela dařilo je krotit a vlastně se skoro vůbec netěšit. Počítala jsem i s možností, že se divadelní verze utrhne ze řetězu a nekápne mi do noty. A možná i proto mě nakonec v divadle čekal velmi příjemný zážitek, po kterém mi bylo hezky na duši.
Mám v tomhle dnešním balíčku spoustu pozitiv, ale musím tedy rovnou říct, že se najdou i nějaká negativa. Možná už se k vám dostaly různé nadšené reakce, které Anděla Páně vychvalují do nebes (no kam jinam 😂) a mluví o tom, že se jedná o jeden z nejlepších původních českých muzikálů. S čistým srdcem s tím souhlasit nemůžu, jedná se podle mě o skvělou show, která bude bavit celé rodiny. Rozhodně se nebojím, že by si diváky Anděl Páně nenašel, naopak bude patřit mezi beznadějně vyprodané kousky (vlastně už patří 😊).
To, že je očividně velmi komerční a cílí na velké spektrum diváků (podobně jako jiná díla HDK z poslední doby), by mi vůbec nevadilo. Je to skvělé představení s milým příběhem (ovšem za to můžeme děkovat především původní filmové předloze z pera Lucie Konášové a v režii Jiřího Stracha), s pár přidanými vtípky, úžasnými efekty a triky, nad kterými bude rozum stát. Například byla v tomto směru fascinující proměna knížete v žebráka a zpět, dále též Petronelův návrat do andělské podoby. Několikrát je také využito i orchestřiště, přičemž když tam poprvé někdo „zahučel“, malinko jsem se lekla 😂, než mi došlo, že je to očividně plánovaný karambol. A ještě jsem se moc těšila, jak si v divadle poradí se zázrakem zamrznuté vodní plochy, přičemž už jsem byla pořádně nedočkavá, kdy na ni asi dojde. Nakonec se jednalo o jeden z nejkrásnějších a nejmagičtějších momentů celého večera.
Vánoční atmosféra na vás též dýchne spolehlivě, jenže k tomu, abych mohla Anděla Páně zařadit mezi top MUZIKÁLY, mi bohužel chybí jeden aspekt, a to chytlavá hudba, kterou si spolehlivě zapamatujete. Nějaký hit, co nedostanete z hlavy. Ten jsem bohužel hledala marně, což jsem ale trochu čekala, protože hudba Ondřeje Gregora Brzobohatého tak na mě zatím působila vždy. Jinak ale hudební složce ani autorovi nic vytknout nemohu – najdeme zde spoustu hudebních čísel různých stylů. Dočkáme se zajímavých a neotřelých nápadů, nechybí rychlé a veselé songy ani pomalejší a procítěné písně, často sóla některých postav.
Jen je prostě škoda že nejvíc mi v paměti utkvěla závěrečná píseň, kterou ale není nic jiného, než časem prověřená koleda Narodil se Kristus Pán. Z těch skladeb, které vznikly přímo pro muzikál, bych vyzdvihla Čardáš Mariáš či Co peklo schvátí. Leckdy mi ovšem připadalo, že jsou některá hudební čísla zbytečně dlouhá a možná schválně natahovaná. Někdy mi to nevadilo, někdy jsem ale přistihla sama sebe, že už jsem mezitím myšlenkami stihla utéct někam na Antarktidu. Abych byla spravedlivá, mohlo to být částečně ovlivněno i tím, že jsem seděla na 2. balkoně (poprvé a pravděpodobně i naposled). Scénu jsem viděla perfektně, ale herci byli spíš takoví roztomiloučcí mravenečci. A já se zřejmě mnohem lépe soustředím, když mám vše přímo přes nosem 😂.
Přitom, řekněme si to upřímně, začátek byl pro mě velmi slibný. Oproti filmové pohádce totiž probíhá úvodní Petronelovo působení ve sboru trochu jinak a přibývá nám zde postava, kterou bych s klidným srdcem nazvala jen čestným hostem. Jeho příchod je skutečně působivý a rovněž jeho vzhled – zářivé blond háro, zlatý oděv – už to vypadalo na comeback Daniela Nekonečného. Ovšem pěvecky působil víc jako Elvis, hned se mi vybavil i faraon z muzikálu Josef a jeho pestrobarevný plášť. Tentokrát ale v podání mého velkého oblíbence. Jedna moje nejmenovaná kamarádka ho sice v převleku nepoznala, ale já měla jasno poměrně hned. Kouknu, říkám si – a hele, Roman Tomeš 😂. Pak sama sobě vynadám, že už ho vidím všude a z té dálky bych si ho tam klidně mohla i domyslet, aniž by tam opravdu byl. Ale pak začal zpívat skladbu Adeste Fideles (a ve velmi originálním pojetí) a už nebylo pochyb. Jeho číslo, ač uznávám, že je notně crazy, mě neskutečně bavilo. Jsem vlastně nenáročný divák – dejte Romanovi sólo, kde se může vyblbnout, a já jsem spokojená 😊. Těšila jsem se, že mě bude stejně bavit i celý zbytek inscenace, ale to se úplně nesplnilo. Jak už jsem zmiňovala, chvílemi jsem se během hudebních čísel malinko nudila.
V mých očích byly zdlouhavé i některé momenty činoherní, jedním příkladem za vše by mohl být rozhovor Petronela s Uriášem, kdy řeší, jestli půjde na hrad po svých, nebo se nechá nosit. Většinou jsem ale tyto chvíle tolerovala a chápala s ohledem na to, že mi bylo jasné, proč tomu tak je. Zrovna se totiž museli někteří herci třeba převléct, musela se připravit náročnější scéna, apod. Tím pádem to příliš nevadilo, jen toho ve výsledku už bylo bylo moc. Představení trvá 3 hodiny (včetně přestávky) a já se přiznám, že bych klidně něco proškrtala. Žhavým kandidátem na zahození do koše by pro mě bylo třeba sólo pana správce. To mi připadalo už trochu na hraně, už jen tím, že tam celou dobu lítal bez kalhot. Jasně, mělo to být vtipné, jistě to i někoho pobavilo, ale můj šálek čaje to tedy nebyl 😂.
Když už jsme tedy probrali svlečeného pana správce, pojďme si naše postavy pro změnu obléknout. O kostýmy se postarala Linda Boráros a povedlo se jí ve většině případů dobře vystihnout jednotlivé postavy. Dorotka působí jako obyčejné a skromné děvče, jakým ostatně i je, čert Uriáš vypadá naprosto úchvatně jak ve své původní podobě, tak i na zemi v přestrojení za dragouna. Moc mu to sekne 😊. Petronel je oděn podobně jako ve filmu. Ze řetězu se trochu utrhli naši záporáci – pan správce a pana Francka, ale to spíše kvůli zvláštním parukám, co jim byly přiděleny. Rozhodně si je ale s nikým nespletete.
Nejzvláštněji na mě asi působil kostým samotného Pána Boha, kterého bez alternace ztvárňuje Jiří Korn. Tomu je jistě v bílém elegantním obleku pohodlně, jenže já v něm spíše díky této stylizaci viděla nějakého bohatého podnikatele, možná i mafiána. Kdyby vytáhl doutník, vlastně by mě to už vůbec nepřekvapilo. Také ostatní obyvatelé nebeských výšin dostali bílé oblečení, proti čemuž se nedá protestovat, ale na rozdíl od Pána Boha působili více pohádkově. Když člověk zapomněl, že je na nebi, možná ho mohlo napadnout, že omylem zabloudil do muzikálové Ordinace v růžové zahradě 2 a Jiří Korn je tam novým primářem 😂.
Naštěstí scéna (Petr Hloušek) nás nenechala váhat ani chvilku – byla dokonale pohádková a podařilo se jí okouzlovat i tím, že v jednoduchosti je krása. Magicky na mě působily i docela obyčejná opona se světly připomínající oblohu plnou hvězd. A hned v několika momentech na jeviště dopadají i falešné sněhové vločky, ovšem z té dálky to působilo naprosto věrohodně. Skoro už se do nás dávala i zima! 😊
Většinu toho ale odehrála točna, zabírající většinu zadní části jeviště. Podle toho, jak byla otočená a také nasvícená, nám představovala nebe a výsosti, případně hrad, kde bydlel mladý pan kníže Maxmilián. Později přibyla též zdobená brána a opět si zahrála jak tu nebeskou, kde Petronel s Uriášem měli soudit duše, ale i tu pozemskou na knížecím panství. Případně rovněž dveře do kostela – tam se ocitáme poprvé, když Petronel rozmlouvá s Pannou Marií (mimochodem zde dojde na další úžasný trik, kdy se nám vznese před očima), podruhé pak v závěru, když jde na zemi do tuhého a koná se něčí svatba. 😊Jistě víte, čí to byla veselka, ale pokud ne, tak máte v Hudebním divadle Karlín nyní šanci to zjistit.
Rozhodně nebudete litovat a nemusíte se ani bát toho, že byste herce na jeviště příliš srovnávali s filmovými předlohami. Obsazení muzikálového Anděla Páně je totiž špičkové a rozhodně vás nezklame. Pokud bychom inscenaci přirovnali k vánočnímu stromečku, byli by právě herci těmi nejzářivějšími ozdobičkami a řetězy, díky nimž stojí za to se tím zdobením vůbec zabývat 😊.
Jak už jsem zmiňovala, že jsem mohla hned při návštěvě vidět Romana Tomeše, mi samozřejmě udělalo radost. Navíc, jak to tak pozoruju, byla to více méně velká klika, vzhledem k tomu, jak letošní podzim decimuje celou Tomešovic rodinku nemocemi. O hvězdném showmanovi v úvodu představení jsem už mluvila, nyní proto ještě dodám, že i jako Maxmilián byl Roman pro mě ideální volbou. O tuto postavu bych si v reálu neopřela ani kolo, protože veškerý svůj čas věnuje chlastu 😂. Ale díky Romanovi zkrátka Dorotku chápete, proč má pro něj slabost. Ještěže je to pohádka a mladík se nám polepší! 😊
A když už jsem začala o té Dorotce… Ta mi taky malinko pije krev (ve filmu i na divadle), už jen tím, že má trochu problémy svého milého poznat, když je za žebráka. V divadle jsem zatím v této roli měla možnosti vidět Ines Ben Ahmed, a myslím, že se jí podařilo tuto milou dívenku ztvárnit sympaticky. Rozhodně jí fandíte z celého srdce. Myslím, že to samé bude platit o alternacích – Kateřině Marii Fialové a Kristýně Daňhelové.
Stejnou esenci něhy má v sobě i Panna Marie v podání Radka Coufalová. Zároveň je to ale hlavně boží maminka (pun intended 😂), která umí pokárat zlobivá dítka, ať už malého Ježíška, nebo velkého Petronela. Ráda bych v této roli viděla ještě Veroniku Khek Kubařovou, věřím, že bude skvělá, protože pohádkové postavy jsou její doména.
V úloze Pana Boha na vybranou není, i když tady musím přiznat, že filmový Jiří Bartoška (ač taky nepatřím mezi jeho fanynky) mi k srdci přirostl víc než divadelní Jiří Korn. Ten mě bavil více v roli rychtáře. Líbilo se mi rovněž propojení obou těchto postav pomocí společné hlášky. Jelikož jsme v pohádce, klidně jsme si mohli domyslet, že se třeba Pán Bůh také jen přestrojil.
Jak si jistě pamatujete, vystupují zde též dvě záporné postavy. Hříšníci to byli i ve filmu, na divadle z nich udělali trochu karikatury, i když je pravda, že ta nadsázka většinou působila vtipně. V roli pana správce jsem viděla Viktora Javoříka, kterého jsem zatím neznala. Vyváděl na jevišti pěkné psí kusy, ale přiznám se, že zde bych ráda porovnala s alternací, kterou je Petr Vaněk. Toho už jsem v podobně ulítlých rolích viděla a vždy si mě dokázal získat.
Na druhou stranu Francka, kterou ztvárnila výborná Anička Fialová, ta prostě neměla chybu. V tom, že nemá problém přehazovat výhybku mezi naivkami a mrchami už do jisté míry předvedla i v Legendě jménem Holmes, ale tady to nabralo parádní grády. Především v rámci písně Advent podle mýho gusta jsem žasla. Úvodní tóny, co nenápadně připomínaly zvonivé a něžné melodie, co Anička předvádí i v seriálu Iveta pro platformu Voyo, byly v přímém kontrastu s tím, jak se posléze Francka rozjela a začala po každém štěkat. Hlas se jí proměnil skoro až čarodějnicky 😂. V mluveném slově mi pak Fialová chvílemi připomínala až Ditu Hořínkovou, co umí s hlasem také divy. Každopádně nebylo pochyb o tom, že si Anička Fialová Francku stoprocentně užívá.
Stejně tak uvolněným a spokojeným dojmem působil náš svůdník pekelný neboli Marek Lambora. Tady jsem vůbec neměla strach, po zážitku s představením Obchodník s deštěm, kde ztvárňuje titulní roli, mi bylo jasné, že Uriáše zvládne s přehledem. Podobně jako v případě filmového představitele Jiřího Dvořáka je to zkrátka čert, kterého bude do pekla následovat zástup fanynek. A ještě zcela dobrovolně 😂.
Má drobná připomínka pak tkví v tom, že by možná stálo za to ještě zapracovat na vyznění přátelství Uriáše a Petronela. Zatímco ve filmu se z nich podle mě opravdu časem stali sehraní parťáci na život a na smrt, v divadle mi to tak nepřipadalo. Jejich vztah se mi nezdál natolik silný. Třeba se to ale v rámci pár repríz ještě podaří vyladit.
A tím se dostávám k Petronelovi, té nejzářivější hvězdě na špici tohoto muzikálového vánočního stromečku. Copak Roman Tomeš, to byl spíš jen bonus navíc, ale právě jméno Filip Hořejš bylo to jediné jméno, které jsem si na fermanu tentokrát skutečně přála. A přání se mi vyplnilo! 😊
Bylo mi jasné, že mě jako Petronel bude bavit. Nezklamal, naopak předvedl všechno to, co už vím, že mu jde – skvělý zpěv, přesvědčivý herecký výkon a především parádní smysl pro humor. Doposud jsme ho vídali spíše v menších rolích a já myslím, že Petronel je konečně TA skvělá úloha, kterou si zaslouží. Možná Filipovi tato role pomůže, aby se dostal do povědomí větší skupiny diváků. Moc bych mu to přála. 😊 A víc super příležitostí do budoucna k tomu.
Rovnou říkám, že jsem ale teď sama zvědavá, jak se s Petronelem pro změnu popasoval Ondřej Rychlý. Ač jsem ho zatím na divadle snad nikdy neviděla, přesto jsem si na něj právě při sledování Anděla Páně vzpomněla. Napadlo mě, že je to jistě ideální role i pro něj a že mi asi, pokud na něj natrefím, coby Petronel bude v některých momentech připomínat svého tatínka Petra Rychlého. 😊
Jistě už vám je proto jasné, že si k Andělu Páně budu muset zalétnout ještě minimálně jednou. Příště se budu snažit ulovit místečko někde víc vepředu! 😊 Pravda je, že asi se tento kousek na pomyslnou poličku mých neoblíbenějších děl nepropracuje. Nebudu se na něj vracet pravidelně, ale až budu mít pocit, že čekání na Ježíška je opět neúnosně dlouhé (ehm, to se může stát klidně v květnu 😂), budu vědět, kam zamířit. 😊
Napište váš komentář
Chcete se zapojit do diskuze?Neváhejte a napište váš příspěvek.