Muzikál Heidi: Děvčátko z hor
Život v horách má své neodolatelné kouzlo. Krásné výhledy do dálky, čerstvý vzduch do plic, nádherná a rozmanitá příroda a samozřejmě zvířátka všude kolem nás. Zkuste na chviličku zavřít oči a něco takového si představit. Vaše smysly pracují na plný výkon a náhle se ocitáte v samém srdci panenské přírody, ba ne. Opět usedáme v sále MdB, kde budeme společně prožívat příběh mladé dívky jménem Heidi.
Předem se musím přiznat, že s návštěvou tohoto představení jsem tak trochu váhal. Měl jsem totiž neblahý pocit a také i trochu strach. No zkrátka, nevěděl jsem, jestli tento titul bude zrovna pro mě. Myslím ale, že kdyby někdo z vás ten den seděl vedle mě, tak by si asi říkal, že jsem milovník tohoto příběhu. Ano, právě děj a samozřejmě i výkony všech herců a zpěváků mě tak mohutně vtáhly, že jsem to celé prožíval všemi smysly. Jasně, hltal jsem každou minutou víc a víc.
Muzikál Heidi se stal celosvětovým fenoménem. Autorkou knižního bestselleru, jehož se po celém světě prodalo neuvěřitelných 50 milionů výtisků, je Johanna Spyri. Mimochodem knižní verze vyšla ve dvou dílech. Do muzikálové podoby ho převedlo německé duo autorů Michael Schanze a Hans Dieter Schreeb.
Samotný děj nás ihned zavane do srdce švýcarských Alp. Tetička Edith přiváží mladou dívenku Heidi k dědečkovi Konrádovi. Děda Konrád ovšem není zrovna láskyplný dědeček. Je to prostě mrzout tělem i duší, který tak trochu zanevřel na celý svět. Malá Heidi je plná energie a lásky a má upřímné srdce, které umí rozdávat na počkání. Nejenže si nakloní dědečka, ale nalezne věrné přátelství i s pasáčkem koz Petrem a též se spřátelí s nemocnou dívenkou Klárkou. Tento příběh s pohádkovým koncem vezme za srdce každého diváka.
Celá scéna sice působí značně jednoduše a odlehčeně, jenže zdání klame. Veškeré kulisy jsou namalované, ať už na plátně, či na různých dekoracích. Vzadu za jevištěm je obrovské plátno, na němž je vyobrazen celkový pohled na mohutné hory Alp. Tudíž při vaší představivosti, kterou určitě máte, zcela lehce uvěříte, že se nacházíte uprostřed krásné přírody. Obydlí dědečka tvoří jeho dřevěná chaloupka s lavičkou, která je hlavní kulisou. Ocitáme se ale v různých situacích a prostředích. Je krásné, že autoři nezapomněli ani na takové detaily, jako ozvěny hlasu při volání. Případně, když se přižene bouřka, tak máte opravdu pocit, že se na vás přihnal déšť. Velice vtipnou součástí inscenace jsou i věrné kozy, které má na starosti Petr (pro vysvětlení, kozy jsou též jako papírová dekorace, která jezdí na kolečkách). Dále se zde podíváme i do města, kde je scéna daleko jednodušší. Představení to ale neubírá na kráse, ba naopak.
Představení trvá pouhé dvě hodinky, takže má svižné tempo a spád. Jeho důležitou složkou je i herectví a to, jak nám umělci dokážou vše přednést. Vše táhne především ústřední trojice dětských postav, v čele s dědečkem. Ano, jedná se o muzikál, tudíž důležitou součástí je samozřejmě i hudba. Po hudební stránce má toto dílo své kouzlo. V Brně jsme už pravidelně zvyklí na živý orchestr, ani dnes tomu nebylo jinak. Krásné tóny každého nástroje, včetně lesních rohů, které jako by byly součástí mocných hor. Během inscenace zazněl několikrát obrovský potlesk, což je známkou, že diváci byli spokojení. Najdeme zde smutné a místy až dojemné pasáže, které vezmou každého za srdce, ale také se zde ukáže síla opravdového přátelství a lásky. Není zde nouze ani o vtipné pasáže a gesta.
Už jsem zde několikrát to jméno zmínil, ale kdo je vlastně ta osudová Heidi? Toto děvčátko z hor je velice nadané děvče. Svou čistou duší a povahou si ihned získá každého. Tedy každého úplně ne, ale to si povíme za chvilku. Heidi změní osud téměř všem postavám z představení. Karolina Kabele je obrovský muzikálový talent a předvádí na jevišti takové výkony, za něž by se nemusel stydět ani dospělý profesionál. Hraje s úžasnou lehkostí a citem, který vás donutí se zastavit a soustředit se jenom na ni. Ač působí Heidi jako sirotek a děvče, co vlastně nic nemá, tak je to přesně naopak. Má obrovskou fantazii, velké srdce a pro každého jistou naději. Karolina je holčičkou z hor, která má silný hlas i odhodlání a vítr v zádech.
Zajímavé také je, že se vše netočí jenom kolem Heidi. V představení je i další malá holčina, která má zase svůj příběh. Klára Sesemannová je dívka, co žije v přepychu, má milujícího otce a babičku, ale jejím vězením se stalo kolečkové křeslo. Klárka je nemocné děvče, nemůže chodit a veškerý svůj čas tráví pouze s přísnou guvernantkou a její etiketou. Toto není dětství, ale vězení. Potřebuje k sobě někoho ve svém věku, a proto na radu doktora přijíždí její nová kamarádka Heidi. Marie Juráčková je další úžasnou členkou obsazení. Musím přiznat, že to ona mně vehnala do očí pár slz. Bylo mi jí neskutečně líto, protože vím, jak se cítila. Nejenže nebyla schopná pohybu, ovšem co bylo snad ještě horší, cítila se velice osamoceně. Mariin projev byl na špičkové úrovni. Jsem rád za ni i Karolinu coby dvě nové tváře, které můžete znát i z muzikálu Matilda.
Trojici mladých tváří uzavírá postava Petra, pasáčka koz a jediného přítele Heidi v odlehlých horách. Společně tráví veškerý čas až do odjezdu Heidi. Kryštof Helbich se ani nemusel snažit Petra hrát, protože jím prostě byl. Mladý klučina, kterého učí sám život a divokost hor. Po odjezdu kamarádky Heidi je velice smutný, ale nepřestává doufat. Návrat Heidi ho opět probere, jenže záhy řeší další problém – nová kamarádka Heidi v něm vzbuzuje žárlivost, která se projeví v závěru.
Hlavní dospěláckou postavou je dědeček Konrád, kterého bravurně vystihl Robert Jícha. Tento nevrlý dědek, který zanevřel na celý svět a vlastně se utápí ve smutku, se dočká v průběhu představení změny. Tou změnou je zcela jistě Heidi, která ho opět dovede na správnou cestu a změní mu pohled na svět. Robert tuto proměnu zvládl úplně s přehledem. Má zde i značně těžké pěvecké kousky, které též zvládne. Co je ovšem trochu k smíchu, je jeho vizuální podoba. Říkám mu Wolverine, protože paruka a fousy k němu vůbec nejdou a vypadá značně komicky. Snad to byl i záměr ho takto proměnit. Jinak nemám co vytknout, prostě skvělé jako vždy.
Celým dějem tak trochu proplouvají další postavy: Tetička Edith (Nikol Kratochvílová), která se zde párkrát objeví a pak zase zmizí. Má jasný úkol a doufá, že dělá pro Heidi jen to nejlepší, co může. Její role je spíše herecká, přesto důležitá.
O trochu větší prostor má pan Seseman, ovšem až v druhé části příběhu. Je to otec Klárky, který hodně cestuje po světě. Přesto se snaží pro dceru udělat jen to nejlepší. Kristian Pekar vtrhl na jeviště jako milující a spravedlivý otec. Dal na rady ostatních a především Klárky. Ta mu vše oplatila svojí láskou. Též i babička Erika Kubálková byla skvělou volbou v představení. Babička, kterou si každý přeje a touží ji mít po svém boku.
Ooo, teď to přijde. Moje oblíbená mrcha (pardon 😊, je to mrcha, ale zatraceně dobrá), která mi tak trochu připomíná postavu paní Danversové z muzikálu Rebecca. Do slečny Rottenmeierové, která pracuje jako guvernantka, se jednoznačně převtělila Ivana Vaňková. Bože, ta byla skvělá. Její herecké pojetí, zpěv i řád a disciplína, bylo značným oživením. Ona mít píšťalku v puse, tak bude neustále pískat. Celý personál v domě ji musel poslouchat na slovo, ovšem to jí nestačilo. Chtěla řídit i život malé Klárky, přitom ale neviděla, jak toto děvče trpí. Heidi pro ni byla pouze děvečkou z hor a nejraději by se jí ihned zbavila. Ivana tuto roli zahrála skvěle a po návštěvě muzikálu Ne/Normální. viz článek zde, si mě opět získala. Neskutečně mě bavila a já jí za to velice děkuji.
V dalších rolí jsem zaznamenal doktora Clasena (Daniel Rymeš), učitele (Marco Salvadori), starostu (Ondřej Studénka), faráře (Marek Kolář) a bezvadně vtipnou a ulítlou kuchařku (Radka Coufalová), která si zde též právem zasloužila můj obdiv. Její taneční a pěvecká show je skvělým zpestřením. Pokaždé mě rozesmála, když se podívala na guvernantku. Myšlenky se jí daly číst přímo z očí.
Za celým tímto projektem stojí řada jmen. Ať už se jedná o skvělou režii (Stanislav Moša), opět perfektní překlad (Zuzana Čtveráčková), hudební nastudování (Matěj Voda, Dan Kalousek), geniální scénu (Christoph Weyers), krásné kostýmy (Andrea Kučerová) či choreografie (Aneta Majerová) a řada dalších…
Ano, opět to vypadá, že zase jenom chválím, ale já zde opravdu nemám co vytknout. Záleží na každém z vás, jak toto dílo přijmete jako divák. Já se přiznávám, že jsem neměl tušení, co od Heidi čekat, a jestli moje daleká návštěva bude stát za to. Stála. A já byl neskutečně rád. Než jsem začal psát tento článek, tak jsem si přečetl pár článků o příběhu Heidi, díky čemuž jsem některé postavy pochopil více do detailů. Mohl jsem si ujasnit, proč se dědeček takto chová a řadu ostatních věcí. Možná si zkusím někdy přečíst i knižní předlohu. Rozhodně ale Heidi patří na jeviště a já si budu přát, aby stejně tak jako mě, získala i vás.
Ach, kolik krásy skrývá svět…
Zavřu oči, jsem tam hned…
Svůj zázrak mám…
Svůj domov mám…
Napište váš komentář
Chcete se zapojit do diskuze?Neváhejte a napište váš příspěvek.