Muzikál Láska je láska: Bláznivý útěk do minulosti

Láska je láska je muzikál, který byl poprvé uveden již téměř před dvaceti lety v Divadle Ta Fantastika. Musím se přiznat, že tehdy mě tento titul zcela minul a první příležitost představení zhlédnout se mi tak naskytla až nyní. Přestože obnovená premiéra toto kusu proběhla již minulý rok (a Džejňulka a Eric se zde o své dojmy z premiéry již dříve podělily), nesla se i moje návštěva 12. května tohoto roku v premiérovém duchu. Jednalo se totiž o večer, kdy poprvé vystoupil v roli tatínka Robert Jícha, jehož znám z celé řady muzikálových rolí především v Městském divadle Brno a příležitost jej vidět i v Praze jsem si nechtěla nechat ujít. 😊

Jak už sám název napovídá, celé dílo (libreta a režie se ujal Antonín Procházka, který se inspiroval příběhem svých rodičů) je velmi úzce propojeno s osobností Lucie Bílé. A to nejen tím, že se představení hraje v divadle, které nese její jméno, ale především proto, že jde o hit muzikál tvořený z jejích písní. Lucie Bílá zde navíc hraje hlavní roli (bez alternace) a osobně si troufám tvrdit, že v jistém ohledu hraje tak trochu sama sebe.

Samotný muzikál je všude doplněn dovětkem „crazy“ a já si myslím, že toto označení je více než na místě. K dějové zápletce nelze totiž přistupovat jinak než s velkou rezervou. Nabízí totiž situace značně absurdní a nelogické, ale také celou řadu hlášek, které vás zaručeně pobaví. 😊

Vypráví nám příběh divadelní postavy – úspěšné zpěvačky s celou řadou ne zrovna žádoucích povahových rysů. Ta proto pochopitelně není spokojená s tím, jak je napsána a jak se její život vyvíjí. Viní z toho svého tatínka, který jí nebyl dobrým vzorem a rozhodne se scénář jeho života přepsat, do tatínkova života vstoupit a svůj osud tím změnit. Ocitá se tedy ve 40. letech minulého století, kde kromě svých rodičů potkává i celou řadu více či méně bizarních postav (včetně např. Vávry z Maryši, který také není spokojen s tím, jak je jeho postava napsána, a chce ženu, která mu konečně uvaří dobré kafe 😂). Bohužel však zásahy, které provede, jsou natolik razantní, že hrozí, že se tatínek s maminkou ani nedají dohromady. Je tedy třeba udělat vše pro to, aby se vše otočilo tím správným směrem…

Bláznivý a trochu nepřehledný příběh drží pohromadě především díky humoru a obsazení, které je, alespoň co se týče alternací, co jsem v divadle měla možnost vidět já, skutečně velmi povedené.

Jak jsem už dříve zmínila, v hlavní roli zpěvačky, která se snaží přepsat minulost a ovlivnit tak svůj osud, se představila Lucie Bílá. Mám-li být upřímná, na rozdíl od jiných titulů si tentokrát žádnou případnou alternaci vlastně ani představit nedokážu. V této roli, která je prakticky po celou dobu na scéně, na mě působila velmi civilně, jako by vlastně ani moc nemusela hrát. Zkrátka byla sama sebou, což se mi v tomto případě přišlo vlastně úplně na místě a správně. O pěvecké stránce, i s ohledem na to, že jde o vlastní písně, není asi třeba vůbec diskutovat. Tento muzikál zkrátka patří Lucii Bílé. 😊

Jejího partnera, jenž, ač se všemožně snaží, je stále za vše kritizován, si skvěle zahrál charismatický Denny Ratajský. Ještě více prostoru však měl coby Vávra, jenž mě svými hláškami vždy spolehlivě pobavil.

Premiérové bylo toto představení pro Roberta Jíchu, který se nově ujal role tatínka. A ani v tomto případě rozhodně nebudu šetřit chválou. Zejména ve druhé půlce měl dostatečnou příležitost se předvést v celé řadě poloh – od lehkovážného mladíka, milovníka žen a bohéma přes žárlivého partnera až po zamilovaného novomanžela a neskutečně mě ve všech případech bavil. Když jsme se v závěru dozvěděli, že Robert nastudoval tuto roli pouze z videa, musím přiznat, že mi to téměř vyrazilo dech. Opravdu obdivuhodný výkon.

Jako maminka se představila Markéta Poulíčková, která byla jako zdánlivě naivní, hodná a spořádaná pradlenka opravdu kouzelná. 😊 Společné scény s tatínkem, završené opravdu vtipným včleněním písně „Trouba“, byly skutečně povedené. 😊

Nejsilnější dojem na mě ale udělaly dvě dámy. Tou první je Vendula Příhodová, ve výrazné roli Kulpové, a to herecky i pěvecky. Tato postava mě nesmírně bavila a na Vendule bylo vidět, jak moc si ji užívá. Těšila jsem se na každý okamžik, kdy se na scéně znovu objeví.

Prakticky totéž bych ale mohla říct o Tereze Hálové, která si zahrála prostitutku Eržiku a jíž scénář nadělil ohromné množství nesmírně vtipných hlášek. V Terezině podání se tak Eržika stala rozhodně nezapomenutelnou.

V dalších menších rolích se představili Martin Sobotka (Amor-Bobo), Tomáš Smička (kapelník), Filip Hořejš (Maďar) a Viktor Antonio (kluk). Také jejich výkony byly moc povedené. Každý z nich získal svůj, byť i malý, prostor zaujmout.

Láska je láska je představení, jehož jediným cílem je pobavit, a to si myslím, že se rozhodně podařilo. Jeho silnou stránkou je především vtip, písně Lucie Bílé, které téměř každý zná (v čele s tou titulní), a výborné obsazení. Pokud máte chuť jít do divadla si odpočinout a „vypnout,“ v Divadle Lucie Bílé budete rozhodně správně. A jste-li navíc fanoušky Lucie Bílé, je pro vás návštěva tohoto titulu přímo povinností. 😊