Muzikál Tři v sauně: Všechny cesty vedou do sauny
Tři v sauně – tak se jmenuje nový muzikál Matěje Tauše a Petra Konečného, který máte možnost zhlédnout v brněnském Divadle Radost. Nenechte se ale zmást umístěním do převážně dětského divadla, tento muzikál je naopak tematikou přístupný od patnácti let. Dílo pojednává o třech naprosto odlišných lidech, kteří se kvůli omylu recepčního setkávají v jednu chvíli v hotelové sauně. Každý z nich má své problémy a starosti (především dospěláckého charakteru), které se zdají býti neřešitelné. Prospěje jim svěřit se někomu nezaujatému? A jak ovlivní vývoj večera všudypřítomný Pan Chtíč? Přesně na tyhle otázky vám odpoví Tři v sauně.
Muzikál dominuje hudební stránkou díla. Hudba je neotřelá a svižná, ale když si to situace žádá, umí také zpomalit a dokonale dokreslit melancholickou atmosféru. Celkový dojem skvěle doplňuje taktické umístění a zapojení živé kapely.
Zápletka příběhu by se někomu mohla zdát ohraná, ale vzhledem k tomu, jak děj přirozeně plyne, já osobně zde nic ohraného nevidím. Karel, Valerie a Rudolf se všichni nacházejí v nepěkných životních situacích, a tak „prchli“ do sauny. Od tohoto momentu jejich osudy naberou zcela jiný směr. Ve vzduchu je cítit lítost, zoufalství i agonie, nicméně na scénu přichází česká verze džina z láhve – Pan Chtíč. Napůl slouží, napůl ovládá, ale vždy je nablízku. Navíc je celý takový ďábelský, tudíž narážka na postavu Mefista a smlouvu s peklem zasvěcené diváky odbourala. Byť jsem čekala poněkud peprnější průběh, muzikál mě svým příběhem oslovil. Holt nejsem žádná puritánka.
Jediné, co mě u děje muzikálu zamrzelo, byl samotný konec díla, jenž se spíše vytratil, než aby pompézně zakončil dobře našlápnuté dílo.
Scéna a kostýmy razí cestu jednoduchosti, ale zároveň praktičnosti a autentičnosti. Chvílemi mi bylo horko za samotné herce, poněvadž ve froté županech jim muselo být skutečně teplo jako v sauně. Dojem kazil pouze zvuk, který byl místy opravdu potichu. Nicméně věřím, že tyhle technické záležitosti se vychytají, až si představení takzvaně sedne. To samé platí o choreografiích. Moc se mi líbily, nicméně ve scéně, kde se pánové navzájem zakrývají, nebyla choreografie účinná, měla jsem celkem slušný výhled na místa, která jsem nejspíš vidět neměla.
V roli Karla se představil Lukáš Hořínek a u něj nemám, co dodat, zcela vyplnil má očekávání.
Hlavní ženskou roli Valerii ztvárnila Julie Kepáková, u níž budu kritičtější. Přestože měla světlejší momenty, z mého úhlu pohledu jí role Valerie nesedla ani herecky, natož pěvecky. Skutečnost, že nebyla ve druhé řadě vůbec slyšet, je už posledním pomyslným hřebíčkem do rakve.
Postava Rudolfa mě svým příběhem z oněch tří nešťastných duší zasáhla nejvíce, proto jsem k ní místy upírala možná větší pozornost než k ostatním. Naprosto skvěle ho zahrál Jakub Gabriel Rajnoch.
Největším „highlightem“ představení pro mě ale zůstává Pan Chtíč. Tato role je napsaná neskonale vtipně a zároveň tajemně, až jsem si chvílemi říkala, kam se bude postava vyvíjet, protože už není moc kam. Vše podstatné při jejím ztvárnění obsáhl Radim Plocek, kterému patří má hluboká poklona.
Muzikál Tři v sauně se dle mého názoru bude líbit většině diváků, a tak jeho návštěvu vřele doporučuji. Po odstranění menších technických problémů to bude jistě nezapomenutelný zážitek.
Napište váš komentář
Chcete se zapojit do diskuze?Neváhejte a napište váš příspěvek.