Muzikál Rebecca: Vídeňský plamínek, ostravský žár
„Rebecca, doufám, Rebecca, zpátky vrátí se, do svého Manderley.“ Ani se mi nechce věřit tomu, že už jsou to skoro 4 roky, co jsem poprvé navštívila tento výjimečný muzikálový příběh. Nějakým zázrakem jsem se ocitla v Ostravě a nechala se okouzlit. Lukáš Vlček, Martina tehdy ještě Šnytová, Katarína Hasprová, Tomáš Savka… To bylo mé první obsazení, které se mi zafixovalo do mozkových závitů už napořád (tedy pokud časem nezasáhne pan Alzheimer 😉). Přiznám se, že všichni další herci už to se mnou v těchto rolích mají zkrátka neuvěřitelně těžké. Do Ostravy jsem se pak ještě párkrát vrátila a zhlédla další alternace, takže Veronika Prášil Gidová, Míša Horká i Tomáš Novotný si už též cestu k mému srdci našli. Následně jsem zhlédla novější filmové zpracování Rebeccy (starší jsem neviděla) s naprosto nádhernou Lily James a také jsem si v originále přečetla knížku od Daphne du Maurier, z níž všechna tato díla vlastně vychází.
No… a teď jsem se dokonce vypravila na Rebeccu až do Vídně. Rozhodně z naší muzikálové partičky nejsem první, ostatně Georgeův pohled už jste si u nás mohli přečíst. A shodou okolností jsme tento článek vydávali poměrně těsně před mou výpravou. Znovu jsem tehdy Georgeův text pročítala a samozřejmě mě dokázal přesvědčit o tom, že to bude životní zážitek, jak on ostatně umí 😊. Rovnou ale říkám, že já zas tak nadšená nakonec nebyla. Ale abyste mě nechápali špatně, nemůžu říct, že by se mi představení nelíbilo, nebo snad že by bylo špatné. To vůbec ne. Zkrátka jsem si ale srdce »zapomněla« v Ostravě a podle toho to vypadalo. 😊 Navíc mé nadšení zbrzdily i dvě překážky.
Zaprvé jsem seděla možná zbytečně daleko od jeviště a nejenže jsem proto jen stěží četla tváře herců a jejich výrazy, ale hlavně jsem neviděla ani na titulky. S tím souvisí moje „zadruhé“ – neumím německy ani fň (Upíři mě naučili knoblauch a tam jsem v podstatě skončila 😂) a navíc ten jazyk opravdu a fakticky nemám ráda. Omlouvám se všem Němcům, Rakušanům i všem, kdo to zkrátka mají jinak než já, ale pro mě je němčina vyloženě mučicím nástrojem. Samozřejmě jsem se na to snažila zapomenout a vnímat především nádhernou hudbu Sylvestera Levaye.
Bohužel tahle taktika nefungovala stoprocentně. Chvílemi jsem se vznášela na vlnách krásných písniček a pak přišel neomylně sešup v podobě mluveného slova. A co hůř, druhá polovina představení se skutečně hodně nesla v duchu konverzačním… Některé naše překlady textů původně Michaela Kunzeho ke mně během večera zalétly a já je pořád marně „lapala do sítě motýlí“ a doufala, že mě „provedou tmou“ němčiny 😊.
Teď trochu odbočím k věcem, které se rozhodně povedly. Především jsme se mohli pokochat nádhernými kostýmy. Typově se občas dost podobaly těm, které znám z Ostravy, takže mi pomáhaly odhalit, jakou postavu vlastně sleduji. Kladně hodnotím krásnou róbu Ich / Já z maškarního plesu v Manderley a také vše, co na sobě měla Mrs. Van Hopper, bylo zkrátka nepřehlédnutelné. Na druhou stranu se mi moc nelíbil Maximův kabát.
Pokud vás něco v Raimund Theater na Rebecce skutečně oslní, bude to scéna Petera J. Davidsona. Tam se nedá říct asi nic jiného, než prosté wow… Ale tak trochu jsem s tím počítala už dopředu. Točité schodiště, pokoj Rebeccy, dokonce i balkon, to vše působí naprosto dokonale uvěřitelným dojmem. Nechybí ani drobné „koření“, například stěny na Manderley jsou často zobrazeny tak, jako by to byly tapety, co v sobě mají poměrně výrazné trhliny. Z obrazů zase vidíme jen rámy, a proto si říkám, zda to nebyl třeba záměr. Vzhledem k tomu, že celý příběh prožíváme pouze prostřednictvím hlavní hrdinky a jejího vyprávění, zdálo se mi toto jako takový menší symbol toho, že její paměť není dokonalá a my na ni přesto spoléháme. Veškeré trhlinky a vynechaná a prázdná místa tedy zřejmě nejsou přímo v bohatém sídle, ale spíše v paměti naší vypravěčky Ich.
Efektní a zdánlivě kouzelné byly především projekce od S. Katy Tucker, jelikož působily velmi realisticky, zároveň i s nádechem jakési snové reality. Ale jakmile se nám poprvé ukázalo panství Manderley se zahradou, skutečně jsem měla dojem, jako bych na tom místě už někdy v minulosti byla. Nevím, možná se projekce podobala záběrům z filmu, nebo spíše mým představám na základě knihy, ale zkrátka „uhodila hřebíček přímo na hlavičku“.
Zajímavě udělané byly také efekty ohně v samotném závěru, ostatně v té chvíli už jsem byla jako na trní a pořád čekala, kdy už „sakra“ začne hořet. Bohužel jsem seděla dost vzadu a nemohla jsem tak posoudit, jak se paní Danversová v ten moment tvářila. Vzpomínám si, že v Ostravě byl její maniakální a skoro až zvráceně šťastný výraz daleko děsivější než plameny všude kolem.
Z čistě vizuálního hlediska je vídeňská Rebecca skutečně zajímavou podívanou, kterou jistě stojí za to vidět. Ostatně to jsem pochopila už z toho, co nám nadšeně líčil George. Asi jsem ale čekala, že si z toho takzvaně víc sednu na zadek. Zkrátka když je takhle úžasná scéna, říkám si – a nejsou přece jen důležitější věci? Neměl by mě nadchnout spíše příběh a výkony? Ale možná jsem jen nespravedlivá a na všechno bych se dívala jinak, kdyby představení bylo třeba v angličtině nebo italštině a já mu tedy víc rozuměla.
Pravda ale je, že i když jsem jistě měla skvělé obsazení, některé postavy na mě zkrátka i přesto v této verzi působily úplně jinak, než by podle mého názoru měly. Nejzářnějším příkladem toho bude asi hlavní romantická dvojice, tedy Maxim a Ich.
A tím se vracím k obsazení a rovnou začnu tím, co mě trochu zarazilo – zatímco doposud jsem se setkávala s tím, že Ich neboli Já je světlovláska, Maxim zase tmavovlasý. Tady tomu bylo naopak, což, ač je to samozřejmě jen můj problém, mi úplně nesedělo. Asi bych si na to dokázala zvyknout, ono to i Ich sluší… Ale když se pak převlékne do toho osudného kostýmu na maškarním bále, tak dostane blond paruku, což v podstatě naznačuje, že blond byla i Rebecca. A promiňte, ale s tím se tedy nesmířím 😂. Rebeccu si odjakživa představuji jako hnědovlásku 😂, konkrétně by ji v mých očích mohla „hrát“ Soňa Hanzlíčková, kdyby tedy Rebecca v muzikálu vystupovala.
Každopádně, ač jsem se snažila od podoby herců odhlédnout, bohužel musím konstatovat, že Philipp Dietrich, který ztvárnil Maxima, mě zkrátka neoslovil a neměl podle mého názoru dostatečné charisma. Možná vám to bude připadat zvláštní či trapné, ale naši představitelé Maxima jsou zkrátka větší fešáci a celkově jsem jim v této úloze víc věřila. Už když se v naší Rebecce poprvé Maxim objeví (a ještě nevíme, že je to on), hned mě zaujme a ukradne si veškerou moji pozornost. Spolu s Ich / Já se do něj vždy zamiluji a věřím mu, a proto jsem také vždycky napnutá, jak to vlastně dopadne. Vše prožívám spolu s nimi, ale tentokrát se to nestalo. On mě nezajímal a dokonce na mě působil jako arogantní cholerik, kterého bych měla brzy plné zuby. On ani jindy Maxim není žádný andílek, ale většinou mu jeho chyby jednoduše odpouštím, což se zde nestalo.
Mnohem víc mě zaujala krásná Nienke Latten coby Ich. Moc jí to slušelo a především nádherně zpívala. V jejím podání jsem skutečně občas zapomínala, že poslouchám němčinu. Během jejího podání písně Zeit in einer Flasche (u nás Lapím čas do sítě motýlí) jsem měla asi i malinko „zimomriavky“.
Fascinovala mě též Willemijn Verkaik coby paní Danversová. Hlasově rovněž výborná, ale v jejím případě musím pochválit především její herecký výkon a neuvěřitelnou práci s tělem. Jak jsem si našla na internetu, je jí 47 let, ale na pohled byste jí podle mě ani tolik netipovali, spíš něco kolem 30-35. Ovšem coby „Danverska“ vypadala mnohem starší, především díky chůzi s ohnutými zády a některým gestům. Zkrátka bych přísahala, že přede mnou stojí shrbená „stařena“, co už jen vzpomíná na to dobré, co v životě poznala…
Zajímavé pro mě bylo i to, jak jsem v jiném jazyce a v jiném obsazení vnímala jinak staré známé postavy. Blázen Ben (Aris Sas) mě sice tolik nedojímal jako u nás, ale věřila jsem mu, ovšem třeba Maximova sestra Beatrice (Shari Lynn Stewen), která mě obvykle fascinuje svou otevřeností a přátelskou povahou, mě tady neskutečně iritovala. Byla možná až moc expresivní, nevím, ale když Ich vítala do rodiny, působila na mě moc „hrrr“ a zároveň neupřímně. Asi bych zkrátka takovou švagrovou nechtěla a spíše bych se otočila na patě a Manderley rychle opustila. Bratranec zesnulé Rebeccy jménem Favell (Arvid Assarsson) byl zase naopak nemastný neslaný a rozhodně nebyl natolik nádherně odporný, jak jsem zvyklá z Ostravy. Jsem zmlsaná, já vím 😊.
Na druhou stranu mám jedno šílené přiznání – miluju vídeňskou Mrs. Van Hopper! Je to komediální postava, a proto se jí samozřejmě směji i v Ostravě, ovšem beru ji spíše většinou jako takové to nutné zlo. Asi podobně jako Maxim, který se snaží být k ní zdvořilý, když ji pozná, ale drží si od ní odstup. Ovšem ve Vídni? Ana Milva Gomes mě bavila po celou dobu, co byla na jevišti. I přes jazykovou bariéru bylo jasné, co je zač. Leckdy stačil pouhý pohyb, nějaké to gesto, nebo jen její pouhý příchod na jeviště. To byla zkrátka americká smršť 😂.
Pokud vám tedy nevadí, že Maxim je ve Vídni tak trochu Ken zkřížený s čertem z krabičky (případně si vychytáte jinou alternaci – možná i Marka Seiberta, kterého někteří Stateční div neuctívají 😂), myslím, že Rebecca u našich sousedů jistě stojí za vidění. Vizuálně je to krásná podívaná a já osobně jsem především nadšená ze spousty suvenýrů, co je v Raimund Theatre k dostání. Sice jsem odolala a nepořídila si krásný medailonek ani nic podobného, ale zato mám krásnou plátěnou tašku s logem muzikálu Rebecca. A jelikož mi připadá velmi praktická, už se mnou cestovala i do mnoha měst po České republice. Nemůžu se dočkat, až ji vyvezu i do ostravského divadla, samozřejmě zase na Rebeccu 💖…
K obsazení bych podotkla jednu věc. Nienke, Willemijn i Ana hrají první obsazení. Prvnímu obsazení je dán větší prostor na zkouškách a ty postavy hrají každý den. Philipp a další zmínění jsou covery. To znamená, že běžně hrají jinou (menší) roli a ty větší hrají jako náhradníci jen párkrát za měsíc. V tomto systému je taková menší nespravedlnost, většinu diváků určitě osloví více to první obsazení (i kvůli tomu, že tam jsou samé hvězdy), ale ti náhradníci za to často vlastně nemůžou. Já když jsem tam byla, tak Maxima hrál Philipp a vyloženě mi přišlo, že měl menší aplaus jenom proto, že to není Mark. A přitom mě se Philipp zdál super (v Ostravě jsem viděla jen Tomáše Novotného a ten mě nijak nenadchl, nejlepší Maximové byli podle mě ve Stuttgartu a v Maďarsku).
Děkujeme za názor! :)