Toulky po Londýně s Georgem – část 1

Hello, my name is George and I would like to share with you the most amazing book. Už jsem se zase nechal unést. 😊 Nebojte, to byl jen úryvek úvodní písně představení The Book of Mormon. Dnes mám pro vás připraveno něco jiného. Dlouho jsem váhal, jak se nejlépe vypsat ze zážitků z nedávné návštěvy Londýna a zároveň vše vystihnout. Hodně jsem přemýšlel a pak si říkal: ‚Hmm. To ne, to by byl jen článek ve stylu: Jééé, to bylo hezký, to bylo super, lepší představení jsem neviděl, atd.‘ Jenže to by byla asi nuda, že? Vezmu to tedy jinak. Pokusím se udělat rozhovor sám se sebou. To bych to nebyl já, abych nevymyslel něco originálního. Rád přicházím s novými nápady a ani tentokrát to nemůže být jinak. Takže se pohodlně usaďte, dej te si cup of tea nebo fish and chips a můžeme začít. Nejprve začnu s otázkami, které sám často dostavám od známých…

Ahoj Georgi, jak často vlastně jezdíš do Londýna a podle čeho si vybíráš představení?
Zdravím, nooo, do Londýna jezdím už pár let. Když jsem jel poprvé, tak jsem si myslel, že to bude zároveň i moje poslední návštěva. Vůbec jsem nevěřil, že se tam ještě někdy podívám. Bral jsem to trochu jako nereálné a složité. Ovšem ihned po první návštěvě jsem věděl, že se vrátím. Často jsem slýchával, že Londýn je něco jako mekka muzikálu. Říkal jsem si, v čem to může být jinačí. A ano, je to opravdu něco jiného. Nerad to říkám, ale je to fakt. Samozřejmě, mají tu trochu jiné podmínk. V každém z mnoha zdejších divadel se v sezone hraje pouze jedno představení (a někde se hraje již několik let nonstop), což je obrovská výhoda. Scéna je vždy připravená, vše perfektně funguje, tudíž je zde obrovský prostor pro fantazii a doladění detailů. Živý orchestr je samozřejmostí. Co ale považuji za to nejdůležitější, je obsazení. Nikdo tu neřeší, jestli hraje hlavní hvězda, nebo neznámé jméno. V Londýně se totiž chodí na titul. A titulů je zde celá řada. Velice často se týkají aktuálních témat, což je podle mě velice fajn, člověk se přece nemusí v divadle nutně jenom smát. Ovšem najdou se zde i klasiky, a to i ty filmové, pohádkové i celosvětové fenomény. V jeden den se tu hraje neskutečné množství představení.

Teď jsem ale trochu odběhl od toho, co jsem chtěl vlastně zmínit. Většina představení se zde hraje osmkrát týdně, což je obrovské číslo. Je ale zajímavé, že můžete jít na představení, které se hraje třeba postopadesáté, ale přitom stále odcházíte z divadla s pocitem, že každý člověk na jevišti odvedl maximální výkon. Je úplně jedno, jestli v hlavní, nebo vedlejší roli. Prostě vám herec dané představení zahraje, jako kdyby to bylo poprvé. To se u nás moc nestává, občas je vidět, že někoho jeho role po nějaké době omrzí a nebaví ho to. Často je zážitek ovlivněn i tím, že se daný kus u nás dlouho nehraje, jelikož se jich střídá vícero. Choreografie jsou už pak třeba úplně jinak, protože už nikdo ani neví, jak to mělo původně být. Občas nefungují kulisy, jsou zničené dekorace, atd. Jsem rád, že se to ale už u nás také mění a jsou divadla, která si všechno tohle hlídají. Ovšem najdou se i místa, kde ne. A to je špatně. Divák je platící zákazník a chce si za své peníze (navíc při dnešních cenách) odnést i kvalitní zážitek. A je jedno, jestli v Londýně, nebo v Praze. Má ho mít.

A podle čeho si vybírám představení? To je různý, samozřejmě rád chodím na aktuální novinky. Pak jsou tu představení, která musíte v Londýně rozhodně aspoň jednou vidět, jako např. The Phantom of the Opera, Les Misérables, Wicked, Mamma Mia nebo The Lion King. Londýn často uvádí i limitované série představení, a to různých žánrů a témat. Většinou je navíc hodně písní k dispozici Spotify, takže si to mohu poslechnout dříve a pak si řeknu: ‚Aha, to musím prostě vidět.‘ Je to různý… Ovšem pokaždé to je pěkné a jsem vždy rád za svůj výběr.

Kde a jak kupuješ lístky?
No, to je různý. Vždy záleží i na tom, jak dlouho dopředu vím, že do Londýna jedu. Někdy vše plánuji delší dobu, jindy jedu třeba do týdne od prvotního nápadu. Dalším faktorem je, o jaké představení se zrovna jedná. Daleko snazší je sehnat lístky na představení, které se hraje již delší dobu, než na zmiňovanou »limitku«, co se hraje jen omezenou dobu. Například aktuálně je těžké se dostat na představení Next to Normal – od oznámení termínů je beznadějně vyprodáno.

Jinak pro všechny, kdo ještě v Londýně nebyli a váhají, zda se vydat na cestu… Mohu doporučit samozřejmě vždy oficiální stránky daného představení, to je jistota. Já sám často používám i aplikaci TodayTix a hraji loterii o levnější lístky, která se hraje v den představení. Tudíž je to risk a buď to vyjde, nebo ne. Je důležité sledovat, jestli jsou stále k dispozici volné lístky, nebo je jcih málo. Kdysi jsem stával i ranní fronty u pokladny, čemuž se říká Dayseats. Sice si vystojíte frontu, ale za odměnu můžete sedět co nejblíže k pódiu, a to za levné peníze. Ta doba je ale pryč a já už trochu zlenivěl, takže volím ty předešlé způsoby. Rozhodně se najdou i další způsoby, jak získat lístky. Pokud někdo ví, budu velmi rád za doporučení. 😊 Tak ať se daří…

Je důležité společenské oblečení do divadla a v čem je to jiné než u nás?
Tohle je velice zajímavá otázka, pro mě tedy určitě. V Londýně se nevyžaduje žádné společenské oblečení, tudíž můžete přijít, v čem chcete. Nikdo nic neřeší. Ostatně je jasné, že když je většina diváků z celého světa a celý den brouzdají po městě, logicky nebudou chodit v kvádru. Pohodlí je hlavní. 😊 Důležité info ale je, že v Londýně neexistují šatny, tak jako u nás. Vše si berete s sebou do sálu. Zároveň se při vstupu do divadla podrobíte prohlídce batohu, kabelek apod, kdy u dveří stojí kontrola. Ne, nemusíte se bát, svoji vodu tam mít můžete, klidně i sušenky. Pistol bude asi problém. 😂

Jinak, každé divadlo má úžasnou atmosféru, velké množství barů a suvenýrů. Pozor, suvenýrů je opravdu dost a kolikrát za ně utratíte víc peněz než za celou vstupenku. Obvykle se také prodávají dva programy, jeden větší a druhý menší. Do sálu můžete jít i se skleničkou s pitím, které si zakoupíte v baru. Co byl ale pro mě největší šok? Během přestávky tam naběhnou uvaděči s občerstvením, převážně se zmrzlinou. Dřív jsem byl v šoku a říkal si: ‚Ale néééé.‘ Dneska si ji rád kupuji. Nejenže je to dobrý marketingový tah, ale navíc zaručeně osvěží. Co si budeme nalhávat, na konci představení je v sále neskutečný bordel. To je prostě Londýn. Lidi se baví, publikum je zcela jiné a peníze vládnou světu…

Je možné se s někým z herců vyfotit nebo dostat autogram?
Ano, je to dost možné. Ovšem chce to odvahu a trpělivost. Každé divadlo má své Stage Door, takzvané dveře na druhé straně divadla. Po představení z nich odchází herci a zpěváci, kteří se vám rádi podepíší či se s vámi vyfotí. Pokud se jedná o muzikál, co patří mezi hodně navštěvované, je zde i ochranka, která frontu hlídá. Pak už jen záleží, jestli váš daný oblíbenec vyjde ven, či ne. Je to možné i v případě slavných jmen, ale samozřejmě, ovšem občas používají i jiné dveře. Je to zcela logické, ne každý má náladu denně se fotit a zároveň přicházet do kontaktu s celým světem.

Je důležitá znalost angličtiny? Co když tomu nebudu rozumět?
Není důležité se toho hned bát. Řada představení má napsaný celý obsah děje na svých stránkách, případně můžeme použit Wikipedii a je tedy možné se trochu připravit dopředu. Pak jsou tituly, které už známe z filmů, pohádek, prostě už víme, o co se jedná. Já se osobně připravuji dopředu. Poslouchám CD a koukám se na různá videa. Vždy pochopíte, o co se jedná, i když třeba neumíte perfektně mluvit. Co je důležité? Užít si celou tu nádheru. Angličtina je velice zpěvný jazyk. Pokud chcete vyrazit poprvé, určitě doporučuji navštívit klasiku, kterou jsem již zmínil. Tam se určitě chytíte.

Dá se během mé návštěvy navštívit více představení?
Ano, dá. Sám jsem toho důkazem. 😊 Během 5 dnů jsem stihl 10 představení. Důležité je dobře si to naplánovat. Podívat se, kde se daná divadla nachází a zda se dá stihnout mezi nimi přejít. Většina divadel je v jedné čtvrti, takže není problém. Ovšem najdou se i divadla, která jsou trochu mimo. Tam už záleží, jak se orientujete v místní dopravě. Má rada zní: Zachovat klidnou hlavu a půjde to. 😊

Kolik stojí představení?
To se nedá říct přesně. Hodně zaleží, kde chcete sedět a také kdy a kde lístek pořizujete. Průměrná cena činí 1200 – 1500 korun. Samozřejmě se dá ale sehnat i levněji. Já mám radši přízemí nebo balkony zkraje. Lístek vás může stát od 30 až po 180 liber (800 – 5000 korun). Chce to hledat a vše pečlivě zvážit. Na internetu se dají dokonce i najít náhledy na to, jaký bude výhled z vašeho konkrétního místa v sále.

Tak to byla ta nejdůležitější část a snad jsem zodpověděl vše, na co často dostávám otázky. Snad vám to trochu pomohlo a pomůže i do budoucna, pokud se někdy vydáte na cestu do Londýna. 😊

Jaká představení jsi vlastně viděl během tvé poslední návštěvy Londýna?
No, jak jsem již zmínil, bylo jich neuvěřitelných deset. 😊 Mohu jmenovat: We Will Rock You, Newsies, The Book of Mormon, Back to the Future, Frozen, Les Misérables, Then, Now & Next, Mrs. Doubtfire, Matilda a Heathers.

Páni, to je obrovské množství představení. Tak mě napadá: Které představení bylo NEJ?
To nejde takto říci. Každé představení je v něčem jiné a stejně tak skvělé. Mohu jen ve zkratce vypíchnout body daného představení. 😊 Les Misérables je představení, co každý známe. Já jsem ho viděl v Londýně již dvakrát, ovšem nyní v novém uvedení. Musím říci, že to bylo opravdu krásné. Nové kulisy a použita byla i vynikající videoprojekce. Např. scéna z kanálů je famózní, dále útok na barikadě či hra světel při výstřelech a mnohé další. Pokud jste již někdo byl, určitě můžete vyrazit znovu. Doporučuji.

Dále Frozen, má oblíbená pohádka. Krásná Samatha Barks v hlavní roli, úžasná scéna. I dospělý člověk má ve tváři dětský úsměv a možná to prožívá více než děcka v sále. Rozhodně představení z kategorie must see… Back to the Future, pokud jste milovníci této trilogie, tak zde uvidíte opravdu vše. Famózní scéna v autě i skok v čase, to vás nadzvedne ze sedaček. Stejně tak Mrs. Doubtfire, nám známý jako film Táta v sukni. Ó, můj bože, dlouho jsem se takhle nezasmál. Perfektní představení, skvělá oddechovka, úžasné obsazení a bezkonkurenční táta. Tento muzikál chci ještě vidět. Musím.

We Will Rock You je prostě klasika. Kdo by nemiloval skupinu Queen. To prostě jinak nejde. Nářez jak něco, fakt hustý, stejně jako Heathers a místní spolek s neskutečnou energii. Srandy kopec je i představení The Book of Mormon. Trochu ze života – co se stalo a ještě stane, bylo zase nádherné představení Then, Now & Next. No a Newsies? Též veliký zážitek, nejen po taneční stránce, ale i vzhledem k celkovému provedení.

Je vidět, že sis to fakt užil. Jaké pro tebe bylo třeba porovnání muzikálu Matilda – Brno vs. Londýn?
Děkuji, fakt užil. No, na tohle jsem byl sám osobně dost zvědavý. Má odpověď bude zcela jasná: Jsem opravdu nadšený, a to proto, že Brno odvedlo vynikající práci. Naše Matilda je též na vysoké úrovni a je skvěle zpracovaná, jak po dramaturgické stránce, tak i co se týče obsazení. Samozřejmě má Londýn větší možnosti co se týče scény, ale to je tím, že divadlo je k tomuto účelu zcela přizpůsobené. Já byl spokojený jak tam, tak i u nás. A rád se někdy opět vydám zasednout do školních lavic MdB. 😊

Bylo představení, od kterého jsi měl nejmenší očekávání?
Ano, bylo. We Will Rock You. Nic jsem nečekal. Říkal jsem si, to bude něco jako koncert, přičemž písně znám – super. Tak pozor, woooow, to bylo fakt boží. Takové množství energie, bože, ty výkony! A hlavně bylo skvělé, jak publikum spolupracovalo a zpívalo. Byl to opravdu krásný zážitek. Navíc nechyběl krásný příběh z budoucnosti, takže paráda. Celou dobu jsem si říkal, jaké by to bylo u nás. A popravdě vůbec nevím. Hodně, ale opravdu hodně, by v tomto případě záleželo na obsazení…

Má význam chodit na představení, jejichž příběh známe z TV?
Určitě ano. Mohu jmenovat zrovna Frozen, Back to the Future a Mrs. Doubtfire. To jsou hodně známé filmy a stejně jsou skvělá i jejich divadelní provedení. Je zde vidět obrovská profesionalita, luxusní scéna, maximální výkony a mnoho dalšího. Samozřejmě nemluvím o hudební stránce, ta je též výborná, přičemž dialogy a děj jsou skvěle převedené do textů písniček. Rozhodně doporučuji.

Můžeš se trochu více rozepsat a zhodnotit tato představení?
Jasně že můžu. Chcete? To ale až zase příště, ať to není tak dlouhé… 😊

Pokud někdo z vás došel až sem 😊, jsem opravdu rád. Trochu doufám, že vám tento článek také pomůže k rozhodnutí do ciziny vyrazit. Nechci ale, aby to vypadlo, že je jenom Londýn – wow! Ano, je to opravdu něco jiného, ale to musí už zažít každý sám. Pak si může zajisté udělat svůj vlastní názor, stejně tak jako jsem si ho udělal já. Už teď mám koupenou hromadu vstupenek do našich divadel a velice těším. Ovšem, Londýn zůstane v mém srdci a doufám, že je nyní trochu blíže i vám… Děkuji – Bye, George.

P.S.: Pokračovaní již brzy…