Tři v sauně aneb Výstavní muzikálový kus oděný v županu

Komorní muzikály jsou typem představení, která dostávájí na českých jevištích čím dál větší prostor. Zároveň u komorních kusů vnímám, že je mnohem větší úkol chytit diváka a udržet si ho. Mohou být nezáživné texty, nudná hudba nebo příběh obsahuje nezajímavou odbočku. Ale já s potěšením můžu říct, že tři základní stavební kameny jedné z horkých muzikálových novinek letošní sezóny, a sice scénář, hudba a texty, fungují naprosto dokonale. 🙂

Na komorních muzikálech obdivuju to, že autoři leckdy otevírají zajímavá témata. Mohou být palčivá, nepopulární či naopak velice aktuální. Motivy, které řeší Matěj Tauš a Petr Konečný v muzikálu TŘI V SAUNĚ v brněnském Divadle Radost, jsou ideální kombinací přesně takových témat. Řeší se mimo jiné otázky ohledně nevěry, otcovství, diskriminace, lidských tužeb a ananasu na pizze. 😀 Divácky atraktivních témat je tu mnoho. Těší mě však, že navzdory jejich množství nemám pocit, že by některé z nich bylo výrazně ochuzeno a nedovyprávěno. Celý příběh, osudy postav a jejich vzájemné vztahy i díky tomu dostávají na větší reálnosti. Ačkoli je ve Třech v sauně spousta hlášek, humorných nebo možná až absurdních situací, s povděkem kvituju to, že scénář nepotřeboval trapnost k tomu, aby byl vtipný. Nadto, dalším plusem je, že scénář nesklouzával k přehnanému patosu a klišé, aby dokázal vyprávět o vážných věcech. Humor, vtip, důležité motivy a výborné slovní obraty se ale neobjevují jen v mluvených částech. Texty písní jsou mnohdy opravdu na vynikající úrovni po všech stránkách. Ve spojení s hudbou plnou melodických překvapení, to je opravdová pastva pro uši.

Úsporná scéna dává vyniknout dvěma faktorům. Prvním z nich je naprosto skvělá živá kapela na jevišti. Na každého člena je poměrně dobře vidět a neujde vám proto, že stylově oblečení pánové, kromě hry na nástroj obohacují kus také přirozeným reagováním na děj muzikálu. Další složkou, co podporuje jednoduchost scény, jsou choreografie Anny Šitnerové. Výrazně zaujalo stepařské číslo při písni Nevěra, i když slušně najeté číslo trochu kazilo ozvučení. Nemůžu opomenout tanec s ručníky při Dáme saunu, kde obdivuju odvahu zúčastněných. Nicméně bylo vidět více, než by si asi pánové přáli. 😀 Pokud to nebyl záměr, chtělo by to ještě trochu secvičit. 🙂

Upřímně mi už od doby, kdy se vypisovaly konkurzy, zůstala v hlavě zmínka o Don Juanovi z Wishe. 😀 V této úloze – tedy roli Karla – jsem viděl Lukáše Hořínka. Má na poslech příjemný hlas, slušně hraje a umí prodat nějaké vtípky. Za jeden z nejlepších momentů považuju jeho interpretaci skladby Velká holka. Těším se, až v roli Karla uvidím i Adama Kaňáka, který dokáže zaujmout svým jistým projevem i v malé roli v jiném projektu.

Z nahrávek, které jsou dostupné na SoundCloudu, znám už několik měsíců dvě písně Valerie v podání krásně znějící Evy Kyjovské. Se sympatickou blondýnkou se v hlavní ženské roli střídá neméně sympatická tmavovláska Julie Kepáková, kterou jsem měl možnost nejen slyšet, ale i vidět. Na Julii mě v mnoha scénách bavil poněkud úsporný a tím civilnější herecký projev. Bohužel následkem bylo, že jí mnohdy bylo špatně rozumět. Je škoda, že v činoherních částech, které nebyly ozvučené, nebyla dobře slyšet ani do druhé řady. Snad to bylo nervozitou a v dalších reprízách divákům nabídne jistější (a hlasitější 🙂) výkon. Lehce obdobné pocity jsem místy měl ze zpěvu Terezy Engelové coby Sofie. Na Terezině výkonu se mi ale moc líbila herecká stránka, která na mě působila velmi přirozeně.

Jako Rudolf, postava, jejíž životní příběh je pro mě osobně nejzajímavější, se představil Jakub Gabriel Rajnoch. S potěšením musím říct, že hereckou výzvu, kterou před sebou díky Rudolfově příběhu měl, zvládl až na pár drobností s přehledem. Potvrdil, že je schopný herec a vlastně mě překvapilo, že téměř celou dobu působil uvolněně. Byl uvěřitelný, ať už se jeho postava nacházela v jakékoli fázi příběhu. 🙂 Rád bych doplnil, že mě naprosto dostal ve skladbě Nad strží. Jeho herecký projev v ní byl perfektní. I kdyby písnička neměla slova, mluvily by pocity Rudolfa prostřednictvím Jakubových grimas. 

Rád bych k triu Kepáková, Hořínek a Rajnoch zmínil scénu u Rudolfa doma. Nebudu spoilerovat, co se bude dít, ale souhra těchto zmíněných byla opravdu výborná. 😀🙏

Absolutním králem jeviště (a pro mě rozhodně objevem sezóny) je však excelentní Radim Plocek v roli Pana Chtíče. Naprosto dokonalý herecký projev doplňuje výborným pěveckým výkonem a neztrácí se ani v choreografiích. Srší obrovským smyslem pro humor a jím interpretované hlášky působily nebývale přirozeně. Ani střídání hereckých poloh mu není cizí, Pan Chtíč totiž není „jen“ nositelem humoru a přechod mezi jednotlivými polohami své role zvládl Radim s naprostým přehledem. Stejně tak je velmi uvěřitelný i v dalších menších rolích, které v rámci představení ztvárňuje. Já vám můžu jen přát, abyste Radima viděli také. 🙂 Klobouček!

Sečteno podtrženo, v Brně vznikla inscenace, která si rozhodně zaslouží pozornost široké veřejnosti. Matěj Tauš stojí za představením, které má svižné tempo, pořád se v něm něco děje a jediným opravdu rušivým elementem, je přítomnost technika na jevišti. Nadšení z návštěvy této sauny ve mně zůstalo dlouho. Je stále silné i přes závěr, který vlastně jako taková finální tečka za příběhem nepůsobí. Což ale rozhodně neberu jako vyložené negativum – přeci i náš život bude pokračovat, až vylezeme z divadla. 🙂

Rozhodně také podpořím kampaň Tři v sauně na vznik nového CD. Na tomto webu najdete i hudební ukázky, věřím, že vás navnadí stejně jako mě před první návštěvou. 🙂 A už teď se těším, až vyrazím znovu! Půjdete se mnou?

Dáme saunu? Dáme drink?